„Jenom říkám,“ prohodí Janeen a pokrčí rameny, zatímco sesouvá omeletu na talíř. „Je to varovný signál, když se chlap nechce setkat s jejími přáteli a rodinou. Chci říct, kdo to vůbec je, tenhle Daniel?“ Zarazím se na schodech, když ta slova uslyším, jen tři kroky od kuchyně. Zůstanu nehybně stát a doufám, že uslyším, co si Janeen a táta doopravdy myslí. „Jenom říkám,“ ozve se táta a pokrčí rameny na židli u stolu. „Myslím, že bys měla Fay trochu víc věřit. Je to chytrá holka.“ Otočí se a podívá se přímo na mě. „Že jo, malá?“ Zamračím se, je mi trapné, že mě přistihli při poslouchání. Sejdu poslední schody do kuchyně, dám tátovi pusu na tvář a posadím se na židli vedle něj. „Jsem chytrá, ale už nejsem malá. Je na čase tu přezdívku změnit.“ „Nikdy,“ řekne a usměje se na mě. „Navždy budeš moje malá.“ Janeen mi přinese talíř s vajíčky a pohladí mě po hlavě. I když nejsme pokrevně příbuzné, chová se ke mně přesně jako každá povýšená starší sestra. Přišla jsem bydlet k Davidovi a Janeen, když si David vzal moji mámu. I poté, co máma zemřela při autonehodě pouhé dva roky po svatbě, mi David nikdy nedal jediný důvod, abych ho vnímala jinak než jako svého tátu. Miluju ho stejně jako jakéhokoli pokrevního příbuzného. Na svého biologického otce si nepamatuju a nemám tušení, kde je. „Tak co je na tom chlapovi tak zvláštního,“ zeptá se Janeen a usadí se na židli naproti mně. Vždycky ji baví mluvit o klucích. „Něco na něm musí být, zvlášť když jsi ještě nikdy nikoho nenazvala svým přítelem.“ Zrudnu. Má pravdu, ale… no, ještě nevědí, že můj první vztah už skončil katastrofou. Za týden nebo dva si něco vymyslím. „No, je na mě moc hodný,“ řeknu, vezmu si vidličku a pustím se do vajíček. „Není jako ostatní kluci, které jsem potkala. Ti jsou vždycky tak hluční a otravní. Daniel je… jiný. Gentleman,“ řeknu s lehkým úsměvem. A taky gay, až se hory zelenají, nemůžu si pomoct a v duchu dodám. Úsměv mi zmizí z tváře. Ale vážně, tohle ještě vědět nemusí. Rychle sním vajíčka, dychtivá uniknout z tohoto rozhovoru. „Je… jemný?“ zeptá se Janeen, zvedne obočí a v jejím hlase je slyšet skepse. Zmateně k ní vzhlédnu a přikývnu. Zasměje se. „Ach, chudinko Fay!“ Položím vidličku a narovnám se. „Co? Co je na tom špatného?“ „Cože, on se tě dotýká jen velmi něžně? Dělá ti garde po městě?“ Její hlas je teď sarkastický, říká to tak, jako by to byly špatné věci. „Baví se s tebou o knihách?“ „Ano?“ řeknu, svraštím obočí a začínám se trochu zlobit. „Co je na tom špatného!?“ „Fay!“ vykřikne, nakloní se dopředu a směje se. „No tak, copak nechceš chlapa, který ti trochu rozproudí krev? Ne někoho, kdo ti dá pusinku na tvář, ale někoho, kdo tě povalí a přinutí tě po něm šplhat jako –“ „Taaaak jo,“ pronese táta pomalu, přeruší ji a vztáhne ruce mezi nás. Na tváři má však dobromyslný úsměv. „To je trochu víc, než táta potřebuje slyšet.“ Janeen se tomu zasměje a vloží si do úst další sousto vajíček. „Dobře, tati, touché, ale i tak. Fay, zlatíčko,“ podívá se na mě prosebně. „Jsi si jistá, že ten chlap není gay?“ Obličej mi zaplaví rudá barva a já sklopím zrak k talíři. Jak to sakra poznala?! „Panebože,“ řekne, nakloní se dopředu, celá dychtivá. „On je!?“ „Ne!“ protestuju a bodám vidličkou do vajíček. „On je –“ Ale ať už jsem se chystala říct cokoli, zanikne to v Janeenině řevu smíchu. „No tak, Janeen,“ řekne táta přísně po chvíli. „Jsem si jistý, že tenhle Daniel je skvělý chlap.“ Pak se na mě podívá s trochou lítosti v očích. „Jak říká, je to prostě gentleman.“ „Dobře, dobře,“ řekne Janeen a utírá si slzy smíchu. „Já jen chci pro naši malou Fay něco víc! Zasloužíš si ve vztahu vášeň, stejně jako respekt a… povídání o knihách, nebo co to tam děláte.“ Pokrčí rameny. „Jsem moc šťastná,“ zamumlám a co nejrychleji dojím vajíčka. „Pojď se mnou večer do klubu,“ navrhne Janeen, natáhne se a vezme mě za ruku. Poznávám, že se to snaží napravit. „Dneska nepracuju a můžeme se jít trochu pobavit! Budeme mít pití zdarma a seznámíš se s holkama!“ Vzhlédnu k ní a zaváhám. Mám Janeen ráda, ale žijeme v naprosto odlišných světech. Zatímco já jsem trávila život ve škole a kavárnách, Janeen byla noční pták, pracovala v různých klubech jako striptérka. Ne v žádných laciných, ošuntělých podnicích, ale ve skutečně luxusních, kde její práci respektovali jako druh umění. Je velmi talentovaná a vydělává spoustu peněz. „No taaak,“ zakňučí. „Pomůžeme ti najít spojení se svým tělem, rozproudit krev.“ Zatančí na židli, ukáže nám pár svých pohybů a zakončí to sexy pohozením svých dlouhých fialových vlasů. Zasměju se. Janeen má takovou pulzující osobnost, že je těžké nechtít jít tam, kam jde ona. „Promyslím si to,“ řeknu a dojím svůj talíř. „Mám nějakou práci –“ „Práce, práce,“ řekne, protočí oči a sebere svůj i můj talíř. „Pracuješ až moc. Trochu se bav, zlatíčko!“ Protočím nad ní oči a poplácám tátu po rameni, když mířím do obývacího pokoje. On zvedne noviny, oči už upřené na sportovní rubriku. Když Janeen se svou profesí začínala, přemýšlela jsem, jestli to tátovi nevadí. Ale on jen řekl, že Janeen nic nezastaví v tom, aby dělala přesně to, co chce, tak proč by se tomu měl bránit? „Kromě toho,“ řekl tehdy. „Dokud respektuje sama sebe, proč by mě mělo zajímat, jestli tančí v tangách nebo v baletní sukénce? Ať je šťastná.“ Usměju se při té vzpomínce, znovu vděčná za tak skvělého tátu. V obývacím pokoji otevřu notebook a spustím vyhledávač. Myšlenky mi zabloudí k Janeeninu nápadu, že bych měla najít lepší spojení se svým tělem a instinkty. Tváře mi zrudnou a přistihnu se, jak – bizarně – píšu do vyhledávacího pole jméno Kent Lippert. Výsledky mě překvapí. Zpravodajský kanál, na který se táta každý večer dívá, nazývá Lipperta Králem mafie a vždy podrobně popisuje jeho špinavé činy, ale stránky, na které se dívám, ho ukazují, jak stojí před technologickou společností v Silicon Valley a označují ho za generálního ředitele. Jiná stránka uvádí pozitivní recenze na jeho mnoho podniků, kde zaměstnanci naznačují, že je skvělý šéf. A další… panebože, to si na té fotce potřásá rukou s Bradem Pittem? Chytím si vlasy do rukou a bezmyšlenkovitě si je začnu zaplétat, zatímco procházím tyto výsledky a snažím se je spojit s tím bezohledným mužem, kterého jsem potkala onehdy ve vězení – „Na co koukáš?“ zeptá se Janeen, svalí se na gauč a vytrhne mi notebook z rukou. „Hej!“ vykřiknu a sáhnu po něm. „Janeen, vrať mi to!“ „Óóóó,“ protáhne a projíždí fotky Kenta na stránce. „Tohle je ale kus, který by ve mně rozhodně dokázal zažehnout oheň,“ řekne a uznale přikývne. „Kdo to je?“ „Kent Lippert,“ řeknu a přitáhnu si kolena k hrudi. „Musela jsem s ním onehdy udělat rozhovor ve vězení. Byl… zneklidňující.“ Janeen na mě mrkne očima a zamyslí se. „Vyděsil tě?“ Pokrčím rameny. „Trochu.“ Trochu přimhouří oči a zaklapne notebook. „Dobře, tak to stačí. Dnes večer jdeš se mnou ven, malá Fay,“ řekne, přeleze přes gauč a pevně mě obejme. „Měla jsi těžký týden se svým gayským přítelem a děsivým Králem mafie. Musíš se trochu pobavit!“ Zasměju se a nechám se jí obejmout. „Dobře, dobře! Panebože, tak já půjdu.“ Tehdy jsem ještě neměla tušení, jak moc se tyto oddělené aspekty mého života za pár hodin střetnou.