Sedím sama na zadním sedadle černého sedanu, který mě veze na večeři do otcova domu. Vzhlédnu k šedému kamennému sídlu a zašklebím se. Vůbec se mi tam nechce. Vím, že by ve mně asi měla být nějaká zvědavost, nějaká touha dozvědět se víc o své rodině a dědictví. Ale upřímně? Lorenzo Alden mi vůbec nepřipadá jako můj otec. Tím pro mě navždy zůstane David. Kent se mnou poslal dva strážce a nařídil ji