„Rosemary je tvoje teta,“ oznámí mi Kent a převezme si sklenku whisky, se kterou číšník okamžitě přispěchá. Usrkne, podívá se na mě a zjevně mi tak přenechává další slovo. Otevřu ústa s němou otázkou, co říct, ale Rosemary se toho ujme za mě. „Pamatujeme si tě samozřejmě ještě jako miminko,“ rozplývá se a zamává na několik lidí od vedlejšího stolu. Překvapeně zamrkám – ale samozřejmě, že mě museli