Chvíli tak stojí, ruce jí položené na bocích, ona opřená o něj – opravdu jen na okamžik, než se odsune, přehodí koni otěže přes hlavu a vede ho za ně. Fay se na Kenta nevinně usměje, v duchu mu děkuje za svezení, a oba zamíří zpět ke stájím. „Včera v noci,“ řekne Kent po chvíli tiše, ruce zase v kapsách. „Předtím… vším…“ Fay k němu trochu ostražitě vzhlédne. Je zřejmé, že o tom nechce mluvit. Přes