Otec mě usadí do pohodlného křesla doprostřed hloučku a Tristin, která sedí po mé pravici, se na mě chladně usměje. Malá Estrella jí na klíně vesele zavrká na pozdrav, a tak jim oběma na oplátku věnuji vřelý úsměv. Je to vlastně veselá záležitost – zdá se, že mě všichni dychtivě vítají, nosí mi talíře s jídlem, ptají se na můj život, studium a kariéru. Celkově jsem poměrně zaneprázdněná a spokojen