„Výborně, Fay! Výborně!“ říká Jerome dychtivým a povzbudivým hlasem. Kentův trenér nemohl na poslední chvíli přijet, takže mě Jerome teď prohání několika cviky na koni. Chvíli se díval, jak jezdím, a pak mi – k mému překvapení – řekl, že se příliš spoléhám na otěže. „Držíš se jich,“ řekl tehdy a ušklíbl se na mě, „jako řídítek na kole. Jako by tě měly zachránit před pádem.“ Zamračila jsem se na ně