Penelopin pohled „Pospěš si, Pen! Počasí je perfektní,“ volala Tatiana, „Pojď sem, miláčku,“ poplácala lehátko vedle sebe. Doplahočila jsem se tam ve svých tmavě modrých plavkách a svírala jsem svůj notebook jako štít. Můj pohled sklouzl k Edwardovi, rozvalenému na lehátku se slunečními brýlemi, které zakrývaly jeho pohled. Nepohnul se, ani se nezachvěl. Bylo to nesnesitelné. Proč tu byl? Neměl sn