Penelopin pohled "Samozřejmě, že jsem v pohodě," pokrčila jsem rameny a předstírala smích. "Proč bych nebyla? Přece to už nemám. Protože to bylo dočasné," řekla jsem a lhala, až se mi prášilo od huby. Tatiana se na mě podívala tím svým pohledem, tím pochybovačným, který má, když chce vyčenichat pravdu. Ale v žádném případě jsem jí nechtěla říct, že mám pořád vytetované jméno jejího snoubence na levé půlce zadku. To by byla katastrofa biblických rozměrů. Nejdřív by vyšilovala, a pak by mě donutila nechat si udělat kožní štěp, nebo by to prostě sama oškrábala. Ona je taková majetnická. Jestli chci mít klidné léto, nebo vůbec nějaké léto, musím lhát a zajistit, aby se to nikdy nedozvěděla. "Bůh chraň, abych měla jeho jméno trvale vytetované na prdeli," odfrkla jsem si. "Jasně. Tak ses bála trvalého tetování, protože by Anna šílela," řekla a mírně přimhouřila oči. "Přesně! A, ehm, tvoje motýlí tetování je taky pryč, že jo? To samé," přikývla jsem dychtivě a snažila se odvést řeč jinam. Tatiana naklonila hlavu a ušklíbla se. "Víš, hned bych ti objednala termín na odstranění, kdyby nebylo. V žádném případě bych tě nenechala chodit s jménem mého snoubence na zadku." Zasmála se, ale v jejím hlase byl ten zlý tón, jako jemná výhrůžka. Vynutila jsem si smích. "Díky Bohu, že to bylo dočasné, a díky Bohu, že je to pryč." Bože, za tohle půjdu do pekla. Její úšklebek se prohloubil. "Stejně nemůžu uvěřit, že jsi to udělala. Víš, že tě Edward nenávidí, že jo? Jakože tě nemůže vystát. Co tě to napadlo, tetovat si jeho jméno tam?" "Byla jsem opilá," odsekla jsem. "Já jsem byla taky opilá, ale netetovala jsem si jeho jméno na prdel," kontrovala a její tón byl nesnesitelně samolibý. "Byla to hloupá chyba, dobře? Nic to neznamenalo," řekla jsem a do hlasu se mi vkrádala frustrace. "Jasně," řekla a zvedla obočí. "Takže... do něj ještě nejsi zamilovaná, že ne?" V žaludku se mi něco převalilo. "Ne!" vyhrkla jsem příliš hlasitě, ale ta lež chutnala hořce. "Už jsem se z toho dostala. Úplně. Ani jsem do něj nebyla tak zamilovaná." Zasmála se. "Jasně, Pen. Byla jsi. Proto jsi zinscenovala tu celou 'topící se' věc." "Cože?!" Zrudla jsem. "Nic jsem neinscenovala! Já jsem se fakt topila, Tati. Fakt. Myslíš, že bych riskovala život jen proto, abych upoutala jeho pozornost? To je šílené!" Pokrčila rameny a lehce se zasmála. "No nic, Pen. Je zázrak, že si tě vůbec pamatuje." Její slova zasáhla hlouběji, než jsem čekala. "Chodili jsme na stejnou střední, Tati. Samozřejmě, že si mě pamatuje. On... on mi zachránil život," řekla jsem obranářsky. Odfrkla si. "Edward je skvělý plavec. Pro něj to nic nebylo. Nic si z toho nedělej. Nemá tě rád." Sevřelo se mi na hrudi. "Zachránil mě, protože jsem se topila. To je všechno." Protočila očima a mávla rukou. "Jen říkám, nedělej si žádné naděje. Kluci jako Edward nikdy nechodí s holkami jako ty. To by muselo napřed zamrznout peklo a já bych se doslova upálila." Auu. To zabolelo. Zaťala jsem pěsti a snažila se zachovat klid. "Proč mi to říkáš?" "Protože je to pravda." Pokrčila rameny, jako by to byla ta nejzřejmější věc na světě. "Kluci jako Edward chodí s holkami jako já. Víš, s lidmi, kteří do jeho světa patří. Ne... no, ne s tebou." S těžkostí jsem polkla a cítila, jak se mi její slova zařezávají do srdce. Přesně jsem věděla, co dělá. Její majetnický zadek si značkoval území, ukazoval mi mé místo a ujišťoval se, že na to nikdy nezapomenu, ale sakra, nemusela být tak krutá. "Nemyslím si, že to platí pro všechny," řekla jsem tiše, spíš pro sebe než pro ni. Ona se ostře zasmála. "Pen, no tak. Co bys mohla nabídnout někomu jako Edward? Jakou hodnotu bys mohla přinést do jeho života?" Její slova mě praštila do tváře a já se snažila udržet klidný hlas. "Hodnota není jen o penězích, Tati. Je to o víc než o tom." Ušklíbla se. "Další moudro z tvých malých citátů na Post-it lístečcích?" Znovu se zasmála a zavrtěla hlavou. "Jsi pořád tak naivní." Chtěla jsem křičet, vyběhnout ven, ale kam bych šla? Zpátky do mého prázdného domu v Redbrooku? Annina přítomnost byla prakticky nasáklá do zdí. Osamělost by mě tam zabila rychleji než Tatianiny ostny. Naklonila se ke mně a její hlas klesl do odporné sladkosti, která jen zhoršila její další slova. "Stejně naivní jako jsi byla na plese," shodila bombu a propukla v smích, zaklonila hlavu, jako by ta vzpomínka byla to nejvtipnější, co kdy slyšela. Srdce se mi sevřelo v hrudi. "Nevytahuj to, Tatiano," řekla jsem potichu zlomeným hlasem. Jak to mohla vytáhnout – můj nejponižující den na střední. Její úsměv se rozšířil, jako by mohla ochutnat mou bolest. "Proč ne? To je klasika. Upřímně, Penelope, měla sis vidět do obličeje. Myslela sis, že si tě vybere za královnu plesu, tebe!" Odfrkla si, "Edward nikdy!" A pak se postavila a přehodila si vlasy přes rameno. "Každopádně bych se měla vrátit k němu. Stýská si mu, když jsem pryč moc dlouho," řekla s samolibým úsměvem. Uspokojena, že mě dostala na mé místo. Pak, jako by neudělala nic špatného, se falešně usmála. "Jsem tak ráda, že jsi tady, Pen." Zadržela jsem zamračení. Těsně předtím, než vyjde ze dveří, mi věnuje úsměv. "Budeš tak ráda, že jsi přijela, Pen. Slibuju," Chtěla jsem ji uškrtit. Měla být moje nejlepší kamarádka, ale občas jsem měla pocit, že je to můj nejhorší nepřítel. Milovala jsem ji, ale Bože, jak jsem ji taky nenáviděla. Jakmile se za ní zavřely dveře, vypustila jsem tlumený výkřik do polštáře a vztek ve mně vřel. Chtěla jsem jí zlomit ta její malá křidélka, ukázat jí, že nemůže mít vždycky všechno po svém. Chtěla jsem, aby se mýlila. A jen tak, temná, nebezpečná myšlenka, kterou jsem nemohla zahnat, se mi vplížila do mysli. Chtěla jsem Edwarda. Chtěla jsem, aby mě chtěl. A jestli se kvůli tomu Tatiana chtěla upálit, tak ať se upálí.