Faye přikývla. „Je to dost zlé.“ „Chápu. Prostě udělejte, co je třeba, aby to bylo hotové,“ řekl Wilbur klidně. Faye spěšně přikývla. „Tak já půjdu. Na shledanou, šéfe.“ S tím Faye prakticky vystřelila ze dveří. Wilbur se uchechtl, udělal si rychlou snídani a pak se šel projít do centrálního parku. Našel prázdné místo, trochu se protáhl a pak se pustil do sestavy bojových umění. Ukázalo se, že jde o více než deset pohybů. Každý pohyb napínal lidské tělo až k jeho fyzickým limitům, do neuvěřitelných bodů. Pohyby byly pospojovány tak, aby tvořily zvláštní kultivační metodu, která byla nekonečná a neustále se měnila. O půl hodiny později byl Wilbur promočený potem, přesto se cítil neuvěřitelně lehký a svobodný. Jeho tělo se cítilo svěží. Zpocený a spokojený se chystal zamířit domů do sprchy, než bude pokračovat v meditaci. Právě když vycházel z parku, narazil do dvou lidí nesoucích dary. Také si ho všimli a okamžitě k němu přistoupili. „Můj ty bože. Vím, že jsi opustil Willowovy, ale ty teď spíš v parku?“ zeptala se Yvonne s opovržením vepsaným ve tváři. Vedle ní Blake také vypadal arogantně, když kroutil hlavou, jako by Wilbura litoval. „Vím, že se ti nedaří dobře, ale nemůžeš tady žebrat. Jsi ale docela chytrý, že sis pro své žebrání vybral bohatou čtvrť. Hádám, že nejsi úplně bez mozku.“ Wilbur se uchechtl. „Máte docela bujnou fantazii, že?“ „Mýlíme se snad?“ Yvonne si odfrkla. „Co může takový zbytečný příživník jako ty dělat jiného než žebrat?“ „Neboj se. Neřeknu ochrance, aby tě vykopla. Nicméně bych ti radil, aby sis brzy našel práci, nebo budeš opravdu k ničemu, když budeš takhle žít,“ řekl Blake. Wilbur na ty dva pohlédl. „Zdáte se být docela volní na lidi, co chystají svatbu.“ „Samozřejmě, že jsme zaneprázdnění!“ Yvonne pohlédla na Wilbura. „Několik mých přátel s vysokým společenským postavením tu bydlí. Jsme tu, abychom jim předali svatební oznámení.“ „No, nebudu vám tedy stát v cestě. Prosím, pokračujte.“ Poté Wilbur odešel. Blake však za ním zavolal. „Nezapomeň přijít na svatbu! Kdysi jsi byl s Yvonne, takže bys tam měl být, abys ji viděl šťastnou.“ „Budu.“ Wilbur odešel, aniž by otočil hlavu. Právě v tu chvíli byli poblíž Susie se svým dědečkem a jejich bodyguardem. Susie viděla celou scénu. Řekla bodyguardovi: „Vezmi dědu cvičit. Hned tam budu.“ Bodyguard přikývl a pak pomohl Benjaminovi do parku. Susie naopak dohonila Blakea a Yvonne. „Promiňte, vy dva toho muže znáte?“ zeptala se Susie. Dvojice se otočila, aby se na Susie podívala. Věděli, že každý, kdo v této čtvrti bydlí, musí být extrémně bohatý, takže si nedovolili chovat se k ní s jakoukoli neúctou. Yvonne rychle odpověděla: „Ano, známe ho. Děje se něco?“ „Jmenuji se Susie Grayson. Ráda bych věděla, čím se ten muž živí. Můžete mi to říct?“ zeptala se Susie. Yvonne se na chvíli odmlčela, než řekla: „Je to můj bývalý manžel. Tři roky se přiživoval na mé rodině, aniž by hnul prstem. Právě jsme se rozvedli.“ „Měla byste si na něj dávat pozor, teď když je v okolí. Nemůže mít za lubem nic dobrého. Švorcák udělá cokoliv,“ přidal se Blake. Susie pomalu přikývla. „Díky. Už rozumím.“ Po rozhovoru se otočila a zamířila do parku. Jistě, měla pravdu. Ten muž se opravdu snažil dostat do blízkosti rodiny Graysonů. Jak by někdo jako on mohl být schopný? Chystala se odhalit jeho pravou tvář, jakmile bude její otec doma, aby její dědeček už nenaletěl na intriky toho chlapa. Wilbur mezitím dorazil domů, osprchoval se a začal meditovat. Za soumraku zazvonil zvonek. Wilbur šel otevřít a uviděl Benjamina s lahví vína. „Pane Graysone! Prosím, pojďte dál,“ přivítal ho Wilbur a pozval ho dovnitř. Benjamin položil víno na stůl a Wilbur mu uvařil šálek čaje. Benjamin zvolal: „Je to opravdu zázrak. Od té doby, co jsi do mě vpravil tu vlnu energie a já použil tvé kultivační metody, cítím se jako znovuzrozený. Vypadá to, že budu mít ještě pár let života.“ „Haha! Už jste prožil slavný život. Zbytek času byste měl strávit tím, že si budete užívat.“ Zatímco si ti dva povídali, Faye přišla z práce domů. Viděla, že mají hosta, a spěchala ho pozdravit. Benjamin pozdrav zdvořile opětoval. Wilbur pak řekl: „Mohla bys něco ukuchtit? Myslím, že pan Grayson by si rád dal skleničku.“ Faye přikývla a šla do kuchyně ve svém kancelářském oblečení. O chvíli později vyšla se čtyřmi chody. Byla to jednoduchá jídla, ale voněla a chutnala úžasně. Faye prostřela stůl spolu s několika skleničkami na víno a naservírovala jim jídlo. Benjamin a Wilbur si povídali a vesele popíjeli. Z toho, jak si Benjamin s Wilburem neustále přiťukával, bylo jasné, že už dlouho nepil. Wilbur mu nezůstával nic dlužen. Přestože se Benjaminovo tělo ještě plně nezotavilo, měl teď Wilburovu kultivační metodu, takže trocha pití ho sotva ovlivní. Při pití vytáhl Wilbur krabičku cigaret a pohlédl na Benjamina. Benjamin se prakticky okamžitě rozzářil, což Wilbura přimělo k uchechtnutí. „Dal byste si?“ „Dal bych si,“ vybuchl Benjamin smíchy. Wilbur mu podal cigaretu a zapálil mu ji. Benjamin několikrát hluboce potáhl a o pár vteřin později vyfoukl oblak hustého kouře. „O tom je život,“ řekl Benjamin, ztracen v blaženosti. Wilbur se uchechtl. „Neměl byste ale tolik kouřit.“ „K čemu je žít do deseti tisíc let, když je život bezvýznamný?“ uvažoval Benjamin hluboce. Wilbur jen přikývl a nic neříkal. Vtom zazvonil zvonek. Faye šla otevřít a dovnitř vtrhla Susie v záchvatu vzteku. „Věděla jsem, že tu budeš, dědo. Ty kouříš a piješ taky?“ Susie v šoku zírala na cigarety a víno na stole. Benjamin se zamračil. „Co křičíš? Jsi v cizím domě. Kde máš vychování?“ Susie vykřikla: „Podvádí tě, dědo! Podívej, dokonce tě nutí kouřit! Copak nevíš, jak na tom tvé vlastní tělo je?“ Benjamin rozzlobeně zavrčel: „Vím to velmi dobře. Vím lépe než kdokoli jiný, co se s mým tělem děje.“ Susie se zeptala: „Tak proč kouříš a piješ? Co říkali doktoři?“ Benjamin zavrtěl hlavou a pohlédl na Wilbura. „Nemyslím si, že můžeme dál pít. Začínám být vážně naštvaný.“ Poté, co to řekl, vstal a odešel sám, Susie zcela ignoroval. Susie vrhla na Wilbura vražedný pohled. „Jsi lhář a podvodník! Jak můžeš nechat starého, nemocného člověka kouřit a pít, jen abys dosáhl svého? Jsi opravdu zlý!“ Wilbur si zapálil cigaretu a ignoroval ji. Když Susie viděla Wilburovu reakci, obrátila se místo toho na Faye. „Jaký k němu máte vztah?“ „Kdo jste a musím vám to říkat?“ zeptala se Faye okamžitě bez okolků. Susie pronesla chladně: „Je mi jedno, co pro něj znamenáte, ale držte se dál od mého dědy. Jo, a jsem si jistá, že jste také někdo s mocí. Tenhle muž je podvodník a doufám, že nenaletíte na jeho triky a neskončíte na mizině.“ Poté Susie ve spěchu odešla za svým dědečkem. Faye nevěděla, co říct. Jaká hrubá dáma! „Šéfe, kdo to byl? Co má za problém?“ zeptala se Faye. Wilbur řekl klidně: „Ten stařec je Benjamin Grayson. Ta dívka je jeho vnučka, Susie Grayson.“