Blake okamžitě zavrtěl hlavou. „Bože, ty jsi nepoužitelný. Velká zvířata jako konsorcium Cape plní titulky novin, ať udělají cokoliv. Jak o tom můžeš nevědět? Jsi opravdu budižkničemu.“ „Je to jen líný příživník. Nemá cenu mu to všechno říkat.“ Miranda se na Wilbura podívala s opovržením. Jackson se na Wilbura také zamračil. „Neumíš nic jiného než jíst a spát. Bude nejlepší, když vypadneš a přestaneš nám dělat ostudu.“ Wilbura to tak rozčílilo, že mu unikl smích. Přemýšlel, jak by reagovali, kdyby zjistili, kdo ve skutečnosti je. Naštěstí svou pravou identitu tehdy skryl. Jinak by nikdy neviděl jejich pravou tvář. Právě tehdy začaly služebné prostírat stůl s rozmanitými a bohatými pokrmy. O chvilku později Jackson řekl: „Pane Woodsi, prosím, připojte se k nám na oběd.“ „Ach, jistě.“ Blake se pomalu zvedl. Yvonne ho držela za paži, když mířili k jídelnímu stolu. Wilbur pohlédl na čas. „Je sotva deset hodin. Není na oběd trochu brzy?“ „Ty o tom nic nevíš! Pan Woods je náš čestný host. Zaslouží si od nás jen to nejlepší,“ zařval Jackson rozzlobeně zpátky. Mirandin výraz byl také výsměšný. „Ty tu nemáš místo. Jestli chceš jíst, vezmi si nějaké jídlo z kuchyně.“ Yvonne se o Wilbura také vůbec nestarala a tiskla se k Blakeovi tak pevně, že ti dva byli téměř jedno tělo. Wilbur se chladně ušklíbl. Bylo jasné, že mu Yvonne dělá potíže schválně, aby z ponížení navrhl rozvod a pak odešel s prázdnou. Měl v plánu odejít s prázdnou, ale teď změnil názor. Wilbur jim chtěl dát ještě jednu poslední zkoušku, a tak pomalu řekl: „Vím, o co se snažíte. Co takhle? Vraťte mi těch pět milionů dolarů, které jsem vám tehdy dal, a já budu souhlasit s rozvodem. Platí?“ „Děláš si legraci?“ Miranda okamžitě vyletěla vzteky. „Čekal jsi, že s námi budeš poslední tři roky bydlet zadarmo? Moje dcera se kvůli tobě bude muset znovu vdávat. Nezaslouží si za to také kompenzaci? Dáváme ti snadnou cestu ven tím, že po tobě nechceme žádné další peníze. Jak se opovažuješ žádat peníze od nás?“ Jackson se také chladně ušklíbl. „Willowovi k tobě byli dost laskaví. Važ si toho.“ „Wilbure, je dobré vědět, kdy ustoupit. Pan Woods a já jsme si souzeni. Opravdu chceš, abychom ti předvedli, jak se k sobě hodíme, abys odešel?“ řekla Yvonne nestydatě. Wilbur byl hluboce zklamaný. Jistě, tento svět nebyl spravedlivý. Každý člověk měl mnoho tváří. Jeho hluboké zklamání vedlo k důkladné změně plánů. S rozvodem už nespěchal. Hodlal v Dashe vybudovat své vlastní obchodní impérium, což pro něj bude hračka. Chtěl vidět výrazy ve tvářích Willowových a pana Woodse, až ten čas přijde. „Užijte si oběd. Jdu si odpočinout,“ řekl Wilbur, otočil se a zamířil nahoru. Yvonne řekla: „Zapomeňte na něj, pane Woodsi. Pustíme se do toho.“ Jak mluvila, vložila lžíci jídla Blakeovi do úst. Wilbur se vrátil do svého pokoje, ušklíbl se, vytáhl telefon a vytočil číslo. O chvilku později byl hovor spojen a ozval se dívčí hlas. „Šéfe! Konečně jste si na nás vzpomněl.“ Ta dáma bývala zdrojem jeho informací. Jmenovala se Layla Chesslerová, geniální hackerka a elitní odstřelovačka. V současné době sídlila v jedné z největších zámořských poboček konsorcia Cape. „Laylo, konsorcium Cape přichází do Seechertownu?“ přešel Wilbur rovnou k věci. „Ano, ostatní o tom rozhodli. Řekl jste nám, že budete mít na starosti pouze bezpečnost a nebudete zasahovat do operací.“ „Skvělé. Řekni mi adresu a spoj mě s osobou, která to má na starosti. Řekni jim, že bych se s nimi rád sešel a promluvil si. Řekni jim, ať na mě počkají.“ „Ano, šéfe. Všechny informace vám budou okamžitě zaslány na telefon. Dáme vědět odpovědné osobě.“ Wilbur zavěsil, na vteřinu se odmlčel a pak zamířil ven. Když procházel kolem obývacího pokoje, Yvonne se zeptala: „Kam jdeš?“ „Musím si něco zařídit,“ řekl Wilbur klidně. Yvonne se zachechtala. „Co bys tak mohl mít na práci? To je k smíchu. Sbal si kufry a vypadni.“ Wilbur se slabě usmál, aniž by cokoliv řekl. Blake a Willowovi nakonec za tohle ponížení zaplatí. Nechá je prostě ještě chvíli vyvádět. Poté Wilbur vyšel ze sídla Willowových. - V sídle pobočky konsorcia Cape v Seechertownu. Generální ředitelka Faye Yvesová seděla ve své kanceláři v nejvyšším patře společnosti. Byla z toho na nervy. Z centrály jí oznámili, že si s ní chce promluvit skutečný šéf konsorcia Cape. Až do dnešního dne se konečně dozvěděla, že šéf tak masivního a mocného konsorcia je v Seechertownu a chce si s ní popovídat. Měla doktorát z financí a byla považována za inteligentní a znalou. Přesto byla stále nervózní ze setkání s tak velkým zvířetem, které bylo šéfem světového formátu. Jakmile dostala hovor, informovala recepci a znovu a znovu se kontrolovala v zrcadle, než se ujistila, že je vše na svém místě. Tím začal mučivý proces čekání. Právě tehdy Wilbur skončil na recepci a jel výtahem nahoru do kanceláře Faye. Sekretářka u dveří okamžitě vstala, aby se zeptala, kdo to je. Když to zjistila, spěchala ho zavést do kanceláře. Faye se okamžitě postavila na nohy, jakmile si všimla, že někdo vchází, ale hned byla zmatená. Muž před ní vypadal, že je mu něco přes dvacet. Měl ostře řezané rysy a byl docela pohledný. V žádném případě to nebyl ten velký šéf, co stojí za konsorciem Cape. Nikdo tak mladý by nevlastnil tolik peněz. „Vy jste…?“ zeptala se Faye stále opatrně. „Jmenuji se Wilbur Penn,“ jak to řekl, bez okolků se posadil na pohovku. Faye byla ohromená. Bylo to pro ni neuvěřitelné. Potlačila šok, osobně mu naservírovala čaj a pak se mu uklonila. „Je mi potěšením vás poznat, šéfe.“ Wilbur si Faye změřil pohledem. Byla to krásná žena po třicítce a bylo jasné, že ví, co dělá. Oblečená v byznys kostýmku vyzařovala lákavou auru zralé ženy. Wilburův pohled rozbušil Faye srdce, ale zůstala na místě, protože neměla odvahu se ani pohnout. Dost rychle Wilbur odvrátil zrak a zeptal se: „Slyšel jsem, že se chystáte investovat do Woods Corporate. Je to tak?“ Faye si rychle lámala hlavu, aby se ujistila, než přikývla. „Ano, šéfe.“ „Velmi dobře. Potřebuji, abyste něco udělala. Zbavte Woods Corporate moci během jednoho týdne a zajistěte, aby nad nimi konsorcium Cape získalo plnou kontrolu. Zvládnete to?“ Fayinin výraz se změnil v rozpačitý. Převzít kontrolu nad Woods Corporate bylo snadné. Investice konsorcia Cape byla dost velká na to, aby byli považováni za hlavního akcionáře. Udělat to však během týdne by bylo velmi náročné. Po krátkém zamyšlení však okamžitě řekla: „Dobře, šéfe. Zařídím to.“ Jaká by to byla profesionálka, kdyby zklamala svého šéfa hned při prvním setkání? Wilbur spokojeně přikývl. „Skvělé. To je prozatím vše. V budoucnu pro vás budu mít další úkoly. Snažte se. Není třeba mě vyprovázet. Rád bych svou identitu udržel v tajnosti.“ Když to Wilbur řekl, vstal k odchodu. Faye tam stála jako v mrákotách a neodvážila se jít proti tomu, co jí bylo řečeno. Když však Wilbur otevřel dveře, vrazil do něj hlavou napřed nějaký muž. Muž zvedl hlavu, a když uviděl, kdo to je, zakřičel: „Jste slepý? Dávejte pozor na cestu!“