Wilbur řekl: „Je čas dát jim jejich velký dárek. Víš, co máš dělat.“ „Rozumím, šéfe. Určitě za to zaplatí,“ odpověděla Faye. Wilbur se usmál. „Jdi si odpočinout. O mě si zítra nedělej starosti. Půjdu sám.“ „Dobře, šéfe.“ Wilbur vstal a vrátil se do svého pokoje. Faye zírala na jeho mizející postavu a povzdechla si. Kdyby to byla ona, s kým by takto špatně zacházeli a koho by takto ponižovali, určitě by jim to vrátila desetinásobně. Její šéf byl až příliš hodný. Ona však ne. Ke svým nepřátelům nikdy nebyla měkká. Následující den. Wilbur se probudil kolem desáté dopoledne. Vyšel z domu a odjel na ostrovní resort Southlake. Nastal čas to uzavřít. Ve stejnou dobu zastavilo před domem číslo jedna SUV s vojenským znakem. Z auta vystoupil vysoký a ramenatý muž středního věku. Byl oblečený v civilu, ale z jeho aury nebylo těžké poznat, že je to někdo z armády. Muž zazvonil na zvonek. Susie otevřela dveře a vesele zvolala: „Tati! Konečně jsi doma!“ „Ano. Kde je dědeček?“ zeptal se muž. Susie se zamračila. „Celý den se zamyká v pokoji a chová se tajemně. Ten podvodník ho opravdu dostal.“ „Jak je na tom zdravotně?“ zeptal se muž znovu. Susie okamžitě řekla: „Dědeček bral léky, které přivezl lékařský tým ze Seechertownu, a je na tom teď mnohem lépe. Zrovna podstoupil pár testů a všechny výsledky byly pozitivní.“ „To je skvělé. Nech mě, abych tomu lháři udělil lekci. Nikdo nebude zneužívat jména rodiny Graysonových,“ řekl muž chladně. Susie okamžitě přikývla. „Ano, musíš mu dát za vyučenou, jinak si někdo jiný může myslet, že se v budoucnu může k dědečkovi jen tak přiblížit.“ Právě tehdy se muž otočil a řekl řidiči: „Zavolej tomu podvodníkovi a řekni mu, že se s ním chci setkat.“ „Rozkaz.“ Řidič okamžitě zavolal. O chvíli později se vrátil a opatrně řekl: „Řekl, že je na svatbě v resortu Southlake a že jestli ho chcete vidět, máte ho jít hledat sám.“ „Ten parchant má ale nervy.“ Mužův výraz okamžitě ztvrdl. „Jak se opovažuje chovat se ke mně tak povýšeně! Okamžitě jedeme do resortu Southlake!“ Gordon nastoupil do auta a řidič okamžitě vyrazil. Susie dlouze vydechla. „Ty prolhanej hajzle, ty to schytáš. Jen počkej.“ S těmi slovy se vrátila dovnitř a zamířila k pokoji svého dědečka. Krátce se odmlčela, než zavolala: „Dědečku, je čas jít cvičit. Dnes jsi ze svého pokoje vůbec nevyšel.“ Pokoj byl naprosto tichý, takže Susie nezbývalo než volat znovu a znovu. Navzdory tomu, že se stav jejího dědečka zlepšoval, stále potřeboval cvičit. Nakonec Benjamin o půl hodiny později otevřel dveře a podrážděně se na Susie podíval. „Už jsi skončila? Nemám ani trochu svobody?“ „Je to pro tvé vlastní dobro, dědečku. Nebuď tak tvrdohlavý,“ řekla Susie. Benjamin se chladně ušklíbl. „Já vím, co se děje s mým tělem. Můžeš si odpustit to sekýrování. Děláš to všechno jen proto, abys mě naštvala?“ „Jak můžeš něco takového říct, dědečku? Kdyby nebylo péče lékařského týmu ze Seechertownu a té naší, tvůj stav by se nezlepšil,“ řekla Susie ublíženě. Benjamin se uchechl: „Vážně si myslíš, že jste to všechno udělali vy?“ Susie se také rozhněvala. „Copak ne? Měl bys vědět, že tvé tělo je na hranici sil a že tě při životě drží léky. Kdyby nebylo těch léků a toho, že jsem nechala medicíny, abych se o tebe mohla starat, byl bys tu ještě? Copak ti na tom vůbec nezáleží?“ Když Susie ta slova říkala, propukla v pláč. Měla pocit, jako by její dědeček opravdu přicházel o rozum. Ani v nejmenším nebyl vděčný za její péči po celá ta léta, ale ten podvodník ho měl omotaného kolem prstu jen pár slovy a držel ho celý den zavřeného v pokoji, kde dělal nějaké kultivační nesmysly. Její smutek jen rostl, jak o tom více přemýšlela, a s každou vteřinou vzlykala silněji. Benjamin si při pohledu na svou vnučku povzdechl. Vešel do pokoje, vyndal z botníku léky a ukázal jí je. Hodil léky před Susie a řekl: „Podívej se. Tohle se mnou udělaly ty tvé léky.“ Susie si v transu otřela slzy a prázdně zírala na dědečka. Benjamin neřekl ani slovo a stál tam. Susie pomalu zvedla krabici a otevřela ji. Lahvičky s léky byly úhledně seřazené, zcela nedotčené. „Dědečku, co se to tu děje?“ zeptala se Susie nevěřícně. Benjamin si povzdechl. „Už se mi ty léky zprotivily. Ani jsem se jich nedotkl.“ Susie byla v šoku. „A-ale co tvé zdraví?“ Benjamin se podíval na Susie a zamračil se. „Není to jasné? Co říkaly mé zprávy?“ Susie zakoktala: „Ř-říkaly, že se všechny tvé životní funkce o-obrátily k l-lepšimu a že dokonce i tvá plicní fibróza ustupuje.“ „No, a pořád si myslíš, že to všechno udělaly ty léky?“ zeptal se Benjamin. Léky, které Susie držela, s žuchnutím dopadly na zem. Susiina ústa byla nevěřícně otevřená dokořán. Benjamin zavrtěl hlavou. „Vy mladí si myslíte, že jste tak chytří a všechno víte. No, já ti říkám, že zázraky existují. Ve skutečnosti je Dasha plná takových talentů, jako je Wilbur Penn. Kdy se konečně stáhneš a přestaneš se na svět dívat s takovými předsudky?“ Susie byla zaskočená. Po chvíli konečně promluvila: „Dědečku, to není možné. Ta kultivační metoda, kterou tě ten chlap naučil, ti skutečně zlepšila zdraví?“ „Co myslíš?“ odpověděl Benjamin. Susie naprosto ztratila řeč. Nemohla uvěřit, že je to skutečné. Nicméně byla pravda, že dědeček nebral žádné léky, a přesto se zázračně uzdravil. To byl fakt a nebylo možné ho vyvrátit. V tu chvíli čelila největšímu dilematu svého života. O chvíli později zvedla hlavu a slabě řekla: „Dědečku, táta se vrátil.“ „Cože? Co tady dělá, místo aby hlídal své stanoviště?“ řekl Benjamin zjevně nespokojeně. Susie se neodvážila promluvit, ale pravdu také nemohla skrýt. Řekla pokorně: „Jel dát Wilburu Pennovi lekci.“ Benjamin okamžitě zuřivě zařval: „Cože?! Kdo ti to dovolil?“ Susie okamžitě propadla panice. „Dědečku, nech mě to vysvětlit. Myslela jsem, že Wilbur je podvodník, který se snaží zneužít naše rodinné jméno pro osobní zisk. Proto jsem řekla tátovi, aby se vrátil.“ Benjamin zuřil: „Vy idioti! Přiveď svého otce zpátky! Vy dva se Wilburovi omluvíte a nevracejte se, dokud vám neodpustí! V domácnosti Graysonových není místo pro lidi, jako jste vy dva!“ Jak mluvil, Benjamin byl tak rozrušený, že dostal záchvat kašle. Susie byla k smrti vyděšená a přispěchala k němu, aby ho poplácala po zádech. „Hned jedu, dědečku. Prosím, nerozčiluj se.“ „Už ať jsi pryč!“ zařval Benjamin. Susie se neodvážila nic říct. Zavolala na služebné, aby na dědečka dohlédly, a sama vyrazila do resortu Southlake. V autě začala okamžitě volat otci, ale žádný z jejích hovorů se nespojil.