„Co jste říkal?“ Wilburův výraz ochladl. Jak se tento člověk opovažuje být tak hrubý poté, co do něj vrazil? Muž se chladně ušklíbl. „Ze kterého jste oddělení a jak se jmenujete?“ „Nápodobně, ze kterého oddělení jste vy a jak se jmenujete?“ odpověděl Wilbur chladně. Muž hrdě prohlásil: „Jsem viceprezident konsorcia Cape, Stanley Lowes. Vy tu pracujete?“ „Dalo by se to tak říct,“ odpověděl Wilbur klidně. Stanley se ušklíbl. „Máte padáka. Okamžitě vypadněte.“ Wilbur se s nelibostí a nevěřícně usmál. „Vy někoho vyhazujete jen tak?“ „Co s tím hodláte dělat? Můžu vás vyhodit, když budu chtít.“ Stanley měl opovržení vepsané ve tváři. Wilbur pomalu řekl: „Propána, mocný muž.“ „Poslala mě centrála, mě, viceprezidenta pobočky provincie Kardon, abych tady na věci dohlížel. I slečna Faye Yvesová tu pracuje podemnou, natož vy.“ Stanley se na Wilbura díval povýšeně. Wilbur se zamračil. Právě tehdy Faye otevřela dveře a uviděla Stanleyho. „Co se to tu děje?“ „Slečno Yvesová, tenhle chlap do mě právě vrazil a ani se neomluvil! Vyhodím ho. Je příliš hrubý a neprofesionální na to, aby tu pracoval,“ prohlásil Stanley sebevědomě. Faye vstala a vlepila Stanleymu facku. Hlasitá facka nechala Stanleyho v omámení. „Co to sakra děláte, slečno Yvesová?“ zařval Stanley. Faye se chladně ušklíbla: „Jste propuštěn. Vypadněte.“ „Cože?“ Stanley se na Faye nevěřícně podíval. Po hodné chvíli přišel k sobě a pronesl: „Nemáte právo mě vyhodit. Byl jsem vyslán z centrály.“ „Vážně?“ Faye vytáhla telefon a zavolala na centrálu. O vteřinu později podala telefon Stanleymu. „Zvedněte to.“ Stanleymu přeběhl mráz po zádech, když hovor přijal. Začal se třást, jak držel telefon, neschopen vypravit ze sebe slovo. Faye mu telefon vytrhla zpátky. „Můžete už vypadnout?“ „Slečno Yvesová, nechte mě to vysvětlit!“ Stanley byl k smrti vyděšený. Centrála na něj byla právě teď tak přísná. Nejenže byl vyhozen, ale také dostal rozkaz vrátit se pro trest. Věděl, jak bezohlední jsou lidé zodpovědní za bezpečnost a disciplínu, a mohl by skončit polomrtvý. Faye však jednoduše řekla: „Můžete to centrále vysvětlovat, jak chcete. Vypadněte, hned.“ Stanley věděl, že ztratil veškerou naději. Myslí mu bleskla myšlenka na to, čemu bude čelit, a jeho tělo sebou prudce trhlo, než omdlel šokem. Wilbur se zamračil. „Co to sakra dělali? Jak ho vůbec mohli zaměstnat?“ „Omlouvám se, šéfe.“ Faye se omluvně uklonila. Wilbur si povzdechl. „Není to vaše chyba.“ Když to řekl, odešel. Faye se dívala na Wilburovu vzdalující se postavu, povzdechla si a otřela si pot z čela. Wilbur se krátce najedl a zavolal si taxi domů. Když se vrátil, bylo už poledne. Yvonne a Blake byli v obývacím pokoji propleteni ve vášnivém objetí, flirtovali a smáli se. Wilbur se rozhlédl a všiml si, že jeho tchán a tchyně nejsou nikde k vidění. Museli se situaci záměrně vyhnout. Wilbur si jich nevšímal a zamířil přímo do svého pokoje. „Stůj,“ zavolala na něj Yvonne hlasitě. Wilbur se zastavil a podíval se na Yvonne. Yvonne vstala, přistoupila k Wilburovi a vysmála se mu: „Jsi opravdu ubohý chlap. Vážně neuděláš nic, i když vidíš svou vlastní ženu v náručí někoho jiného?“ „Mám své způsoby, jak ukázat, že jsem chlap, ale začínám pochybovat, jestli jsi vůbec člověk,“ řekl Wilbur klidně. „Jak se opovažuješ mi nadávat?“ Yvonne soptila a rozmáchla se dlaní proti Wilburovu obličeji. Wilbur ji však jediným rychlým pohybem chytil za zápěstí, až Yvonne bolestí vykřikla. Blake se okamžitě přihnal a hlasitě funěl: „Pusť Yvonne.“ Wilbur se lehce usmál, ale neučinil žádný pohyb, aby stisk uvolnil. Blake zuřil a poslal pěstí ránu na Wilburův obličej. Wilburova noha vykopla bleskovou rychlostí a hned v dalším okamžiku ležel Blake na zemi a křičel bolestí. Teprve tehdy Wilbur Yvonne pustil. Klopýtla o pár kroků dozadu a svírala si bolestivé zápěstí. Wilbur si je oba chladně změřil. „Nezkoušejte na mě násilí. Budete to vy, kdo bude trpět.“ Blake se snažil postavit na nohy. Chystal se na Wilbura zařvat, když mu zazvonil telefon. Vytáhl ho, aby se podíval, a okamžitě to zvedl. O chvilku později hovor ukončil s výrazem škodolibé radosti ve tváři, jako by už necítil bolest. Řekl ženě: „Yvonne, vrátíme mu to později! Konsorcium Cape se mnou podepíše tu dohodu! Jdu do kanceláře udělat nějakou práci. Měla bys jít taky.“ Yvonne přikývla. Zlostně se na Wilbura zamračila, než se otočila k Blakeovi. „Dobře, to zní skvěle. Nejdřív vyřídíme práci.“ Blake se podíval na Wilbura a řekl výhružným tónem: „Jen počkej. Ještě jsme neskončili.“ „Budu tedy čekat,“ usmál se Wilbur. Blake se chladně ušklíbl a pak s Yvonne ve spěchu odešel. Těch pět miliard dolarů pro něj byla velká věc a musel je získat. Wilbur si nemohl pomoci a uchechtl se, když dvojice odešla. „Jaká to podívaná! Jsem zvědavý, jak se budete tvářit, až se zvedne opona,“ zamumlal si Wilbur pro sebe a vrátil se do pokoje. Blake na druhou stranu okamžitě uháněl do konsorcia Cape a vstoupil do kanceláře Faye. Faye seděla u svého stolu, když Blake vstoupil s podlézavým úsměvem a nekonečnými pozdravy. „Posaďte se,“ řekla Faye zdvořilým tónem s úsměvem. Blake se okamžitě posadil a Faye vytáhla stoh složek, které položila před Blakea. „Prošli jsme vaše finance a schválili je, pane Woodsi. Jakmile to podepíšete, pošleme na váš firemní účet pět miliard dolarů.“ Blake byl radostí bez sebe a otevřel složky, aby se na ně podíval. O chvilku později se jeho výraz změnil v šok a řekl: „Slečno Yvesová, nestala se chyba? Proč žádáte o vstup tolika lidí do našeho představenstva?“ Faye se usmála a odpověděla: „Aby dohlíželi na využití finančních prostředků. Mluvíme tu o pěti miliardách dolarů. Co když se něco stane a nebude tam nikdo, kdo by to sledoval? Jak nám to splatíte?“ „Ano, ale… to je příliš mnoho lidí, ne?“ Blake zíral na dokument a srdce měl plné neochoty. Pomineme-li procenta akcionářů, poměr v představenstvu by se převážil a konsorcium Cape by mělo více členů než Woods Corporate. Konsorcium Cape by klidně mohlo Stanleyho vykopnout z představenstva, kdyby chtělo. Faye se naklonila dopředu se zastrašujícím vzezřením. „Pane Woodsi, měl byste to vědět stejně dobře jako já. Vaše společnost má sice zářnou budoucnost, ale postupovali jste trochu moc rychle a váš kapitálový řetězec je teď přerušený. Pouze konsorcium Cape je finančně schopné a dostatečně silné, aby pomohlo Woods Corporate na správnou cestu. Kromě toho, my jsme konsorcium Cape. Proč bychom se namáhali získat tak malou společnost, jako je ta vaše? Moc nad tím přemýšlíte.“ Blake uvízl v dilematu. Byla pravda, že kapitálový řetězec Woods Corporate byl přerušený a byli v zoufalé situaci. Proto požádal o pomoc konsorcium Cape a také se spojil s Yvonne. Potřeboval záložní plán. Pokud by mu konsorcium Cape odmítlo pomoci, oženil by se s Yvonne a využil by financí Willowových, aby překonal toto těžké období, než by si Willowovy podmanil úplně. Majetek Willowových by ho však udržel v chodu jen krátkou dobu. Pět miliard dolarů by jeho společnost oživilo nadobro.