Wilbur zavrtěl hlavou. „Ani ne.“ „Proč ses sbližoval s mým otcem?“ zeptal se Gordon. Právě v tu chvíli se banketovým sálem rozlehl hlas. „Generál Gordon Grayson z armády provincie Kardon dorazil.“ Ta slova vyvolala výbuch potlesku, který trval hodnou chvíli. Někdo s takovou úrovní moci byl přítomen na svatbě Blakea a Yvonne. Díky tomu se všichni hosté dívali na Gordona i Wilbura se zvýšeným respektem. Gordon se znechuceně zamračil. Wilbur klidně řekl: „Ne každý chce využít vaše rodinné jméno. Ty jsi mi k ničemu.“ Gordonova tvář potemněla. „No a čeho se snažíš dosáhnout tím, že se záměrně sbližuješ s mým otcem a snažíš se ho oblbnout těmi svými kultivačními kecy? V čem je háček? Už jsem se vypořádal s mnoha lidmi, jako jsi ty.“ Wilbur si upil šampaňského a odpověděl: „Vážně? Věřil bys mi, kdybych řekl, že jsem mu jen pomáhal žít o pár let déle s ohledem na to, co udělal pro zemi?“ „Samozřejmě že ne,“ řekl Gordon chladně. Wilbur zavrtěl hlavou. „No tak tedy nemám co říct.“ „Zaplatíš za to, co jsi udělal,“ řekl Gordon. Wilbur se zavrtěl na sedadle. „Neporušil jsem zákon.“ „Tohle je rodinná záležitost, takže to vyřídím osobně. Neboj se. Svou moc zneužívat nebudu,“ ujistil ho Gordon. Wilbur se těm slovům neubránil smíchu. „Tvá moc toho moc nezmůže a ani pro mě nejsi soupeř. Měl bys odejít, než se ztrapníš.“ Gordon navzdory výcviku k zachování klidu vztekle zařval: „Jak arogantní! Trénuji od dětství a v armádě jsem byl desítky let. Myslíš si, že mě svým blafováním vyděsíš?“ „Můžeš to zkusit,“ řekl Wilbur, aniž by v nejmenším ustoupil. Právě v tu chvíli zaznělo další oznámení. „Správce okresu Weston, Xavier Channing, dorazil.“ Dav znovu propukl v potlesk a okamžitě přerušil rozhovor dvojice. Když jásot utichl, zdálo se, že Gordon vychladl natolik, aby řekl: „Zdá se, že bychom si pro náš rozhovor měli najít jiné místo.“ Wilbur řekl klidně: „Mně to nevadí, ale mám tu k vyřízení nějaké osobní záležitosti. Budu ti plně k dispozici, jakmile tady skončím.“ „Počkám.“ Gordon se opřel na židli a upřeně zíral na Wilbura. Zdálo se, že Wilburovi to ani v nejmenším nevadí, a tiše zíral na pódium. Bylo skoro poledne a téměř každý pozvaný host už dorazil. Na pódium vystoupila místní celebrita a promluvila do mikrofonu: „Dámy a pánové! Především jsem tak šťastný a poctěný, že mohu moderovat tuto svatbu pana Blakea Woodse a slečny Yvonne Willow. Prosím, věnujte jim svá nejvřelejší přání!“ Banketovým sálem se znovu rozezněl potlesk. Jakmile ustal, moderátor se ozval: „Nyní bych rád na pódiu přivítal našeho správce okresu Weston, pana Xaviera Channinga, aby pronesl projev.“ Když Xavier vystoupil na pódium a přešel k mikrofonu, propuklo další kolo potlesku. Xavier s úsměvem pronesl: „Dámy a pánové, společnost Woods Corporate byla vždy jednou z hvězdných korporací v okrese Weston a velkou měrou přispěla k rozvoji Seechertownu. Rád bych zde novomanželům pogratuloval jménem svým i jménem okresu Weston.“ Dav znovu jásal a hlučel, jako by byli na koncertě. Potlesk konečně po dlouhé době skončil a moderátor znovu přistoupil k mikrofonu. „Nyní si poslechněme pár slov od manželského páru.“ Následně Blake a Yvonne zavěšeni do sebe vystoupili na pódium. Blake se usmál a kývl na dav. „Především bych chtěl všem poděkovat, že přišli na mou svatbu. Je mi opravdu ctí vás tu mít. Já, Blake Woods, vám všem z celého srdce děkuji.“ Po kole potlesku předal Blake mikrofon Yvonne. Yvonne byla tak rozrušená, když se všem s díky uklonila, než řekla: „Především bych chtěla všem zde poděkovat, že přišli na naši svatbu. Nemohu vám všem dostatečně poděkovat. Rád bych zde také řekla pár slov od srdce.“ Dav jí tiše naslouchal a očekával nevěstin srdečný příběh. „Jsem si jistá, že mnozí z vás vědí, že jsem kdysi byla v nešťastném manželství.“ Zde se Yvonne zalily oči slzami, zatímco v davu propukl tichý šepot. Rodina Willowových byla docela populární. Všichni přítomní byli ze stejného oboru a věděli, že už byla vdaná. Yvonne se mezi vzlyky zajíkala a pak pokračovala. „Wilbur Penn žil tři roky na úkor rodiny Willowových, poflakoval se a odmítal si najít skutečnou práci. Nemohl být tím, čím má manžel být. Dá se říct, že to sotva je muž. Protože jsem neměla jinou možnost, musela jsem se uchýlit k rozvodu. Nicméně Bůh na mě dohlédl a nechal mě potkat Blakea. Je zodpovědný, důvěryhodný a dokonalý manžel.“ V tu chvíli se Yvonne dojala a její hlas při mluvení zesílil. „Strávím zbytek života tím, že budu Blakea milovat a pečovat o něj, aby mohl dosáhnout nových výšin jak v kariéře, tak v životě. To je můj slib Blakeovi a chtěla bych, aby toho byl každý svědkem.“ Yvonnina slova vystřelila do davu jako raketa a znovu vybuchla v moře potlesku a jásotu. Když jásot utichl, dav začal mumlat a šeptat o jménu Wilbur Penn, které právě slyšeli. Mezitím si sám Wilbur poklidně upíjel šampaňského. Gordon se chladně ušklíbl: „Věděl jsem, že jsi lhář. Zdá se, že jsem měl pravdu.“ „Nebuď si tak jistý. Někdy to, co vidíš, není vždy pravda. Kromě toho jsou to jen drby,“ řekl Wilbur klidně. Gordon se ušklíbl. „Musím říct, že tě respektuji za to, že v takové situaci zůstáváš tak klidný.“ Právě tehdy začal moderátor znovu mluvit: „Nyní bychom rádi na pódium pozvali generální ředitelku ústředí Cape Consortium v provincii Kardon, Faye Yves, aby požehnala novomanželům.“ Dav znovu propukl v potlesk. Každý věděl, jak mocné je Cape Consortium. Faye sice mohla být jen ředitelkou pobočky, ale z hlediska moci a vlivu byla stále nad správcem okresu Weston. Každý věděl, že když Cape Consortium plánovalo expanzi do Seechertownu, dokonce i správce okresu využil svých konexí, aby pomohl založit pobočku Cape Consortium v Seechertownu. Dalo by se říci, že moc a vliv Cape Consortium byly monstrózní. Faye měla být první osobou, která na svatbě promluví, ale Xavier byl umístěn před ni kvůli své pozici vládního úředníka. Právě tehdy Faye pomalu v slonovinových večerních šatech vystoupila na pódium. Blake, Yvonne, Xavier a ostatní hosté propukli v bouřlivý potlesk. Potlesk byl mnohem větší, než když šli na pódium Blake a Yvonne. Teprve když potlesk ustal, Faye se lehce usmála a promluvila do mikrofonu: „Děkuji vám za veškerou podporu. Abych byla upřímná, nemyslím si, že jako pouhý host jsem kvalifikovaná k tomu, abych mluvila za manželský pár.“ Dav se těm slovům zasmál. Slečna Yves byla až příliš zdvořilá. Byla pravděpodobně tou nejkvalifikovanější osobou v sále. Faye však pokračovala: „Myslím, že bychom sem měli pozvat skutečného šéfa, majitele Cape Consortium, pana Wilbura Penna, aby řekl pár slov.“ Dav byl v šoku a pochyboval, zda dobře slyšel.