**Violet** Zamrkala jsem a zpracovávala tu informaci. Jsem to já? Ne, a rozhodně jsem nebyla žádná bejvalka Lykanského prince. To bych se raději vykoupala ve vlastních zvratcích, než abych se zapletla s takovým člověkem. "Přestaň ji otravovat, Amy," ozvala se druhá dívka s copánky, Trinity. Věnovala mi uvítací úsměv, její oči byly mnohem jemnější a laskavější než Amyin ostrý, pátravý pohled. "Chrystal má zrzavé vlasy, pamatuješ?" Rozpačitě jsem se dotkla svých blonďatých loken a všimla si, že tvář růžovlasé dívky zjemněla. Pak jsem za sebou zavřela dveře. "Jsem Violet, ráda vás poznávám." "Ahoj, Violet," Trinity vykročila vpřed a pomohla mi s kufry. "Chrystal je Lykanka urozené krve, její táta je Beta Lykanského krále království Lupyria a je to naše spolubydlící. Já jsem tady, Chrystal tam, Amy tamhle – a tohle je tvůj pokoj," řekla, ukázala prstem a vedla mě dál. Takže naše další spolubydlící byla urozené krve, žijící v největším ze tří Lykanských království, žádná velká věda. Další rána pro mé sebevědomí, přesně to jsem potřebovala. Přejela jsem pokoj očima, zatímco Trinity položila mé věci k posteli. "Tady to máš a není zač," řekla. "Díky." Pokoj byl středně velký a zatím prázdný, kromě manželské postele, prázdného okna a malé šatny. "Musíme sdílet společnou koupelnu. Je v prvním patře," vysvětlila Trinity. Amy se k nám připojila a opřela se o rám dveří. "Nepřijde vám to ale nechutné? Teda, nechci, aby mi někdo předal, jakože... zelené prsty?" Trinity se uchechtla. "Oh, myslíš atletickou nohu?" skočila jsem do toho. Trinity a Amy si vyměnily pohled a pak se obrátily zpět ke mně. "Tinea pedis? Plísňová infekce?" rozvedla jsem to, jen abych se dočkala ještě zmatenějších pohledů. "To je jedno – každopádně, ráda vás poznávám a doufám, že spolu budeme vycházet," rychle jsem změnila téma a udělala si mentální poznámku, abych se vyhnula příliš šprtským řečem před kýmkoli. Můj bratr Dylan mi občas říkal, ať přestanu být taková chytrá horákyně, že mě to dělá desetkrát nesympatičtější. Byl to ten největší šprt na světě, takže když to přišlo od něj, muselo to něco znamenat. "Rychlá otázka, jdeme všechny dnes večer na Festival Hvězdné záře?" rozzářila se Trinity a hravě zakmitala obočím. Ani nápad. Otočila jsem se, abych si vybalila věci, a předstírala, že neslyším. Festival Hvězdné záře se konal v lesích těsně za branami školy. Konalo se to vždy o úplňku na uvítanou nových studentů a byla to obzvláště žhavá událost mezi nezadanými vlkodlaky, kteří zoufale toužili najít svého druha. Myšlenka na to, že bych byla s někým spojená, jen abych ho ztratila, mě děsila. Ten pocit, který jsem cítila po ztrátě rodičů, byl takový, který jsem už nikdy nechtěla zažít. "Měly bychom jít. Všichni tam budou – a slyšela jsem, že spousta studentů tam najde svého druha," řekla Amy. Žaludek se mi stáhl úzkostí. Opravdu jsem nechtěla jít, ale taky jsem nechtěla být ta jedna osoba, která přijela na akademii jen studovat, i když to byla pravda. Chtěla jsem zapadnout, ale zároveň jsem chtěla zůstat věrná sama sobě, ale hádám, že jediná věc, kterou jsem opravdu chtěla, bylo být jiná než ta Violet doma. "Už jste našly své druhy?" zeptala se Amy. "Ne – Violet?" odpověděla Trinity a já se na ni podívala a pomalu zavrtěla hlavou. "Takže, půjdeš s námi?" "Tohle vynechám. Kromě toho, nemám na to ani šaty," řekla jsem a doufala, že to ukončí konverzaci. "No a? Půjčím ti něco," nabídla Trinity okamžitě. Věděla jsem, že nemá žádné špatné úmysly, protože ke mně byla od začátku milá. Jen prostě nechápala náznaky. Cítila jsem se v pasti, věděla jsem, že pokud odmítnu, udá to tón mého vztahu se spolubydlícími na celé čtyři roky. Kromě toho, byla to jen jedna noc. Co nejhoršího se může stát? "To je od tebe milé – díky!" řekla jsem a nutila se do úsměvu. Trinity tleskla rukama, usmála se a pak drcla ramenem do Amy. "Vidíš? Problém vyřešen." Amy se uchechtla a založila si ruce. Chvíli bylo ticho, než Trinity otevřela další téma. "Tak co dělají vaši rodiče?" Zamrkala jsem, zaskočená otázkou. Stejně jako s Natem, tohle měl být ten moment, kdy obvykle říkám, že jsou mí rodiče mrtví – jenže jsem to neřekla. Zase. Trinity si odpověděla na vlastní otázku: "Můj táta je Alfa, Amyin táta je Beta –" "Můj je taky Alfa!" oznámila jsem, než stihla říct cokoliv jiného. Teď, když dostala svou odpověď, jsem zoufale doufala, že změní téma. Amy mírně protočila oči. "Jo, jo, stará písnička – každý tady má nějaký status. Každopádně, kde je Chrystal?" Od chvíle, kdy jsem ji potkala, se zdála být Chrystal skoro posedlá. Jediné, o čem dokázala mluvit, byla ta Lykanská holka. "Určitě ji brzy potkáme. Asi je s Kylanem a Natem," řekla Trinity. "S Natem? Ze studentské rady?" zeptala jsem se překvapeně. Amyiny oči se rozzářily. "Ty jsi ho potkala? Je to Chrystalino dvojče a Kylanův budoucí Beta." Přikývla jsem a vzpomněla si na toho hezkého kluka z dřívějška. Takže to byl Lykan, budoucí Beta urozené krve – a bratr mé spolubydlící. "Dovedeš si to představit? Beta budoucího Lykanského krále? Možná je to můj druh," zapěla Amy a obě dívky se zachichotaly. "Nepočítám s tím, že by to byl Lykanský princ, ale spokojím se s druhým nejlepším." Zbledla jsem, jak jsem si pomalu dávala dvě a dvě dohromady. Ten kluk, co mi řekl 'čtyřočko', byl skutečně z královské rodiny. Byl to ten Lykanský princ, nad kterým se rozplývaly. Proto mu Nate říkal 'princ'. Rozhodla jsem se přímo tam a tehdy, že se od něj budu držet dál. Pokud mě dokázal šikanovat poté, co do mě vrazil, nechtěla jsem ani vědět, jaké škody by mohl napáchat, aniž by čelil jakýmkoli následkům. Byl to přece jen Lykan – desetkrát silnější, desetkrát rychlejší. "Měly bychom jít – vedoucí nás očekává za deset minut," promluvila Trinity a pohlédla na telefon. "Kvůli čemu?" "Dává nám prohlídku," odpověděla Amy. "Tak to bychom asi měly vyrazit." ~ Když jsme dorazily do hlavní haly v budově léčitelů, velká skupina prváků už čekala a bavila se mezi sebou. Esther, ta žena, která se představila dříve, stála na pódiu. Ve vteřině, kdy jsem vstoupila do místnosti, její pohled přistál na mém a věnovala mi přátelské kývnutí, které jsem opětovala. Čekala jsem, že se odvrátí, ale neudělala to. Z nějakého důvodu na mě Esther pořád zírala. Přimhouřila jsem oči a lámala si hlavu nad tím důvodem. "Koukejte, to je Chrystal!" Amy do mě drcla ramenem a já se otočila a sledovala její pohled. Přistál na nádherné opálené dívce s dlouhými, rovnými zrzavými vlasy, která stála se skupinkou dívek. Chrystal byla oblečená v krátké růžové tenisové sukni a růžovém topu, podle vzhledu drahém. Stačil jeden pohled a bylo jasné, že nebyla na koleji, aby nás přivítala, protože měla svou vlastní partu a standardy. Pravděpodobně se už rozhodla, že její spolubydlící pro ni nejsou dost dobré, aniž by měla šanci kohokoli z nás poznat. Její energie byla úplně jiná než u jejího bratra Natea, který vypadal tak mile a přístupně. "Půjdu ji pozdravit. Uvidíme se později!" řekla Amy, než odkráčela směrem k Chrystal. Trinity se uchechtla, když jsme sledovaly, jak klepe Chrystal na záda a pokouší se navázat rozhovor. "A pak zbyly dvě." "Ty se s ní nechceš seznámit?" zeptala jsem se upřímně zvědavá. Trinity udělala znechucený obličej a zavrtěla hlavou. "Možná je urozené krve, ale to neznamená, že s námi může zacházet jako s odpadem. Kdyby nás opravdu chtěla poznat, byla by na kolejích." Usmála jsem se a souhlasila s Trinity. "Jo, máš pravdu. Je fajn potkat někoho, kdo to vidí stejně." "Pozor!" zvolala Esther. Hlasy v sále pomalu utichly, jak se všichni otočili, aby se na ni podívali. "Vítejte všichni na Akademii Starlight. Jsem Esther, vaše kolejní vedoucí a jedna z Velmistrů v léčení. Je mi potěšením vás přivítat u toho, co doufám, budou nejlepší čtyři roky vašeho života." Všichni kolem mě tleskali, tak jsem se k nim rozpačitě přidala. "Akademie Starlight je místo, kde se budete učit, růst a budovat celoživotní přátelství – a vím, že mnozí z vás jsou nervózní," pokračovala Esther a navázala se mnou oční kontakt. Odvrátila jsem zrak. "Ale chci, abyste věděli, že moje kancelář je vždy otevřená, ať se děje cokoliv." Trinity zašeptala: "To říkají vždycky, ale nikdy to nedodrží." Zachichotala jsem se a znovu s ní souhlasila. Vždycky to tak bylo. Kryli všem záda, dokud něčí rodina nemohla dál platit poplatky. "Teď mě prosím všichni následujte," zavelela Esther. Koutkem oka jsem viděla Amy kráčet s Chrystal. Vypadalo to, že si Chrystal vzala Amy pod křídla, což dávalo smysl vzhledem k Amyině nadšení z toho, že ji potkala. Esther nás vzala na kompletní prohlídku kampusu a vysvětlila, že tento týden bude o prozkoumávání a učení se základních pravidel. Nesměli jsme trávit noc na mužských kolejích, platila přísná večerka, což znamenalo neopouštět koleje po desáté, žádné nepovolené přeměňování nebo jakékoli jiné používání moci, a obzvláště žádné rvačky, pokud to nebylo na tréninkovém hřišti za přítomnosti učitele. Tři varování a letíte. "To jsem se rovnou mohla přihlásit do vězení," zamumlala Trinity a rozesmála mě, když jsme šly s pár dalšími prváky, se kterými jsme se cestou seznámily. Prohlídka skončila v akademické hale. "Ještě se tu porozhlédněte, užijte si týden – a nechám vás dívky o samotě," řekla Esther. Všichni jí sborově poděkovali, ale její oči byly opět na mně. Pořád jsem přemýšlela, o co jí jde, proč se zdá, že mi věnuje tolik pozornosti. Když zmizela z dohledu, pokusila jsem se zapojit do rozhovoru s dívkami, ale už byly zabrané příliš hluboko. "Doslova právě prošel kolem nás. Prý je to druhák z oboru BSL," řekla jedna z dívek vzrušeně. "B-cože?" zeptala jsem se, cítíc se ztracená. "Bojová strategie a lídrovství? Zase mluví o Lykanském princi," vysvětlila Trinity. "Ah..." Téma mě zas tak nezajímalo. Zdálo se, že všichni mluví jen o tom zatraceném Lykanském princi. Konverzace pokračovala bez mé účasti a nudila mě natolik, že jsem náhle pocítila nutkání jít na záchod. "Nevíte někdo, kde jsou toalety?" zeptala jsem se. Trinity ukázala směrem. "Myslím, že je to tamtudy – chceš, abych šla s tebou?" "Ne, to zvládnu. Díky!" Následovala jsem Trinityiny instrukce a nakonec jsem stála před dvojími zavřenými dveřmi s nejasnými symboly. "Jasně, proč ne?" zamumlala jsem a snažila se rozhodnout. Jeden vypadal vzdáleně jako šaty, tak jsem hádala, že ten je pro ženy. Když jsem vstoupila na toaletu, viděla jsem, že je prázdná, a zamířila k jedné z kabinek. Poté, co jsem skončila, jsem šla k umyvadlu, promnula mýdlo v dlaních a opláchla si ho. Ale když jsem zavřela kohoutek, uslyšela jsem zvuk zpoza rohu. Srdce mi vynechalo úder. Jak jsem mohla přehlédnout celou část toalet? Zvědavá, ale spíš vystrašená, protože jsem věděla, že jsem to zvrtala – jsem nakoukla za roh a uviděla přesně to, co jsem čekala. Ke své hrůze jsem uviděla pisoáry a kluka, který stál zády ke mně a zapínal si džíny. Polkla jsem a v panice zadržela dech; věděla jsem, že musím potichu odejít, než si mě všimne. Opatrně jsem udělala krok zpět, jen aby moje noha narazila do koše, následováno zvukem hlasitého zarachocení. Do prdele. Ten kluk se prudce otočil, výraz napjatý a čelisti zaťaté. Žaludek se mi propadl. I když to bylo poprvé, co jsem viděla jeho tvář zblízka, okamžitě jsem poznala jeho postavu. Byl to Lykanský princ, Kylan, a kráčel ke mně s pohledem tak chladným, že by mohl zabíjet. Všechno se zdálo pohybovat zpomaleně, jak se blížil blíž a blíž – dokud nestál přímo přede mnou a nenechával mezi námi víc než pár palců. Nervózně jsem si kousla do spodního rtu, děsíc se toho, co z toho vzejde. Byla jsem tak ztrapněná, že zvuk mého vlastního tlukotu srdce mi rezonoval v uších. Princovy oči se zabodly do mých a vypadal naštvaně. Byla jsem jako přimražená, mysl prázdnou, nejistá, co dělat nebo říct dál.