Kylan Otáčel jsem prstenem na prstu – zlozvyk, kterého jsem se nedokázal zbavit, kdykoli jsem se hluboce zamyslel. Nateův hlas byl v pozadí jen rozmazanou šmouhou. Seděli jsme ve společenské místnosti na koleji a čekali na večerku. Bylo tam ticho, kromě Nateova nekonečného žvanění o nějaké holce, na kterou si příští týden ani nevzpomene. „Tak co myslíš?“ zeptal se a dožadoval se odpovědi. „Mám se