Violet „Moje máma,“ odpověděla jsem. Pravděpodobně si myslel, že myslím Sonyu, ale na tom nezáleželo. Ušetřím ho historie. „Jak je to dávno?“ Trochu jsem přimhouřila oči. „Asi tak deset let?“ „Deset let,“ zašeptal a stále si prohlížel brýle na mé tváři. „No, hleď si je nechat nasazené za všech okolností,“ promluvil s vážnou tváří. „Nechtěli bychom, abys o ně přišla.“ Kdyby jen věděl... Polkla jsem