Lucas Takže, sedím si takhle rozvalenej na týhle hrbolatý gauči v chatě, snažím se uvolnit, ale můj mozek? Ale kdepak. Chystá regulérní převrat. Oči mi pořád uhýbají ke dveřím, jako by Aria měla každou chvíli vpochodovat dovnitř, nasraná a nádherná s těma jejíma jemnýma zelenýma očima. Panebože, jak se na mě předtím dívala? Jako bych osobně nakopl štěně. Smutně. Zklamaně. Pronikavě. A tady sedím,