Aria Jsem tak nasraná. Ten plešatej kretén tam pořád sedí a zírá na mě jako naprostej idiot. Krev ve mně vře, když popadnu noční košili ze židle a natáhnu si ji, prakticky vibruju vzteky. Pak, jako by se tu už tak dost nezdržoval, má ten idiot tu drzost vstát a jít ke mně. Vidím, jak natahuje ruku, jako bych mu dovolila se mě dotknout. Jo, jasně. Moje tělo se pohne dřív, než to můj mozek vůbec zar