Aria Škaredě se na něj podívám. „Přítelkyně? Už to přeháníš, co?“ Usměje se, aniž by zaváhal. „Ale uvidíš. Veřejné projevy náklonnosti jsou součástí plánu. Musíme toho losera pořádně naštvat, a věř mi, bude to fungovat.“ Málem zakopnu o vlastní nohy. Já, v nějakém falešném vztahu s Lucasem-místním-hráčem? Jo, to by bylo skvělý. Ten odsudek, který bych dostala od kamarádek? Hrůza. Už je skoro slyším: Ario, vážně? Lucas? Ty ses ani nedostala do stavu spřízněnosti! Ale upřímně? Stojí to za to vidět, jak se Ethanova hloupá, samolibá tvář hroutí. Za boží milosti. Když konečně dorazíme k Ethanovým dveřím, Lucas se opře o rám, jako by to pro něj bylo naprosto normální úterý. „Potřebuješ pomoct s balením, zlato?“ zeptá se s tím otravným úsměvem na tváři. „Ne. Ani toho moc nemám,“ řeknu a připravím se, když otevírám dveře. A bum, je to tady. Ten smrad, který se mi kdysi líbil... Ethanova vůně nebo co – zasáhne mě jako náklaďák. Ale teď? Teď se mi z toho chce zvracet. Ani se ho nesnažím hledat. Ten chlap je pravděpodobně v koupelně a naparuje se jako zatracený páv. Začnu si cpát věci do tašky a soustředím se na to, abych se odtamtud dostala. A pak to uslyším. Mokré, srkavé zvuky. Ztuhnu, když se dveře koupelny pootevřou. A tam jsou... Ethan a Vanessa, uprostřed líbačky, vrávorají ven jako dva hloupí, nadržení teenageři. Upřímně, nikdy jsem se necítila tak znechuceně. Vanessina červená rtěnka je rozmazaná přes půlku její hloupé tváře a Ethan vypadá, jako by vyhrál zatracenou loterii. Hnus. „Aha, podívejme se, kdo je tady,“ ušklíbne se Ethan a stále má ruku omotanou kolem Vanessy, jako by byla nějaký majetek. „Kdybys nepřišla, vyhodil bych ty tvoje krámy do koše.“ Elegantní, že? Nic neřeknu. Jen popadnu tašku a zamířím ke dveřím, ale samozřejmě, pan Ego mě nenechá odejít bez poslední rýpavé poznámky. „Ignoruješ mě, Ario?“ vyštěkne. „Zapomněla jsi, že jsem tvůj alfa? Stůj!“ Zastavím se, ale odmítám se na něj podívat. Už nebudu hrát jeho hloupé hry. „Tak kde budeš bydlet, co? Vždyť ani nemáš pokoj,“ posmívá se a Vanessa se chichotá jako padělaná Barbie, kterou je. „Brzy tě pravděpodobně vyhodí přes palubu.“ Otočím se, oči mi plápolají. „To je lepší než tady zůstat a dívat se na tvou ubohou loserskou tvář.“ Měli byste ho vidět. Jeho čelist je tak napjatá. „Co jsi to řekla?“ zavrčí a přistoupí blíž. „Vážně chceš urážet svého alfu?“ Ach, on je zatraceně naštvaný, to ano. Ale ani jsem se nehnula. Už ne. Strčí do mě a štěká něco o tom, abych sklopila oči, ale než stihnu odpovědět, dveře se prudce otevřou. Vejde Lucas. „Jo, co to kurva děláš?“ Lucasův hlas je ledově chladný, ale jeho úsměv je samý oheň. Ethan vypadá, jako by viděl ducha. „Co tu kurva děláš ty?“ Lucas mi ledabyle přehodí ruku přes rameno, jako by to dělal už roky. „Jsem tu pro svou přítelkyni. Problém?“ Ethan zamrká, jako by ho někdo uhodil. „Přítelkyni?!“ „Jo,“ řekne Lucas a práskne p jako při žvýkání žvýkačky. „Aria je teď moje přítelkyně. Bláznivé, jak se věci vyvinou, co?“ Ethanův obličej? K nezaplacení. Vanessina čelist je skoro na podlaze. „To je absurdní,“ vyhrkne, jako by myšlenka, že bych byla s někým žhavým, byla zločinem proti přírodě. Lucas mi ležérně obtočí ruku kolem pasu a přitáhne si mě blíž. „Jo. Vlastně moje spřízněná duše. Máš s tím problém?“ Ethan se zasměje, obličej mu škube, jako by bojoval s nutkáním někoho praštit – pravděpodobně Lucase. „To je sračka. Děláš to jen proto, abys mě nasral.“ „A?“ Lucas nakloní hlavu, samolibé sebevědomí. „Funguje to?“ Ethanovy oči se zúží, ale ustoupí. „Můžeš si ji nechat. Stejně je to odpad.“ Hrudník se mi stáhne, ale než se stihnu zhroutit, Lucas se skloní a zašeptá, dostatečně nahlas, aby to slyšeli: „Vsaď se, že je to ten nejlepší odpad, jaký jsi kdy viděl, co?“ Mrkne na Ethana, popadne moji tašku a vede mě ke dveřím. Když odcházíme, ohlédnu se. Vanessa vypadá, že každou chvíli vzplane, a Ethan? Jeho falešná lhostejnost praská ve švech. Nemůžu si pomoct a ušklíbnu se. Vidět, jak se jejich obličeje kroutí, jako by cucali hořké citrony? Polibek šéfkuchaře. Jdeme, dokud nejsme v půlce chodby. Lucas se začne potichu smát a proti všem předpokladům se směju i já. „To byla zábava,“ řekne a usměje se na mě. „Viděla jsi ty jejich obličeje?“ „Jo, viděla,“ přiznám a stále se trochu směju, i přes sebe samu. „Ale tohle je šílené.“ „Šílenství je moje specialita,“ odpoví. „Tak pojď, přítelkyně. Dovedu tě do svého apartmá.“ A v tu chvíli mi to dojde. Chystám se strávit noc v Lucasově apartmá. Sama. S Lucasem. S klukem, který má pověst největšího kurvičky na škole. Ach, do prdele s mým životem.