Aria V momentě, kdy vykročím vpřed, se na mě upře každý pohled v místnosti. Vzduch se změní, jako by všichni zadržovali dech a čekali, jestli jsem se konečně zbláznila. Ať si myslí, co chtějí – možná že ano. Ale už mě nebaví hrát tu tichou malou omegu, po které každý šlape. Dnes večer jsem na řadě já, a sakra dobře si mě poslechnou. Zhluboka se nadechnu, dlaně mám zpocené jako blázen, ale nedám to