"Celine se podívala na Adama. Její hlas byl tichý, ale neochvějný, když zopakovala: „Rozveďme se, Adame. Líbí se ti tenhle dárek k narozeninám?" Adamův výraz zůstal lhostejný. „Žádáš o rozvod najednou, protože jsem s tebou nestrávil narozeniny?" „Carly je zpátky, že?" zeptala se Celine. Při zmínce o Carly se Adamovy rty zkroutily v posměšný úšklebek. Dlouhými kroky se vydal k Celine. „Vadí ti?" Jako nejmladší obchodní magnát v Mercity vyzařoval Adam mocnou přítomnost, vybudovanou z jeho bohatství, postavení a vlivu. Jak se k ní blížil, Celine instinktivně ustoupila o krok zpět. Její jemná záda narazila na zeď. V tu chvíli se svět kolem ní zdál potemnět. Adam už zkrátil vzdálenost a položil jednu ruku na zeď vedle ní, čímž ji uvěznil mezi svou pevnou hrudí a zdí. Podíval se na ni s posměšným úsměvem. „Všichni v Mercity vědí, že Carly je ta, kterou si vezmu. Nevěděla jsi to, když jsi se spikla, abys se stala mou ženou? Tenkrát ti to nevadilo, tak proč ti to vadí teď?" Celinina tvář zbledla. Ano, Adam si měl vzít Carly. Kdyby nedošlo k nehodě, nikdy by neměla šanci si ho vzít. Nikdy nezapomene na den, kdy se probudil. Když uviděl vedle sebe Celine, zklamání a chlad v jeho očích byly nezaměnitelné. Od té doby spali v oddělených pokojích a nikdy se jí nedotkl. Miloval Carly. Celine to vždycky věděla, ale… Hluboce se zadívala do Adamovy tváře. Pomalu se začala prolínat s obrazem mladého chlapce, kterým kdysi byl. „Adame, ty si mě opravdu nepamatuješ?" pomyslela si Celine. Zdálo se, že jen ona zůstala v minulosti. To nevadí. Vezme si tyhle tři roky jako naplnění své pomýlené lásky. Celine potlačila hořkost a bolest ve svém srdci. „Adame, ukončeme tohle platonické manželství." Adam najednou zvedl obočí. „Platonické?" V jeho hlubokém hlase byla plná posměchu. Natáhl ruku a sevřel její bradu. Jeho palec přejel po jejích jemných rtech a přitiskl se na ně téměř škádlivým pohybem. „Tak proto se chceš rozvést? Chceš mít sex?" Celinina tvář zrudla jako rajče. To neměla na mysli. Nyní se její palec tiskl na její karmínové rty a třel je se zlomyslnou, ale svůdnou silou. Celine nečekala tak koketní stránku od muže tak žhavého a vytříbeného. Vlastně si s jejími rty hrál prstem. Adam nebyl nikdy předtím tak blízko Celine. Vždycky se schovávala za ty nadměrné černé brýle, nosila obyčejné oblečení a dělala ze sebe starší ženu. Ale zblízka si Adam všiml, jak malý má obličej. Pod těmi brýlemi byly její rysy jemné a výrazné a ty oči byly fascinující. Její rty byly také jemné. Tam, kde se dotkl jeho prst, na okamžik ztratila červenou barvu, pak se vrátila s mírným odrazem. Její rty nebyly jen jemné, ale i něžné. Byl to lákavý pohled, který v něm vyvolal touhu ji políbit. Adamovy oči ztmavly. „Nečekal jsem, že budeš mít tak silné touhy. Toužíš po muži v sobě?" Náhle se vilou rozlehla hlasitá facka. Celine mu dala silnou facku do tváře. Adamovi se trhla hlava na stranu. Celininy prsty se třásly hněvem. Byla ve své lásce příliš pokorná a dovolila, aby bylo její srdce pošlapáno. Jak se ji opovažuje takhle ponižovat? Zuřivě řekla: „Vím, že ses nikdy nevzdal Carly. Teď ti to usnadním. Vrátím jí pozici paní Alvarezové!" Adamův výraz okamžitě zledovatěl, jako by na jeho pohlednou tvář dopadla vrstva mrazu. Nikdy předtím nedostal facku – od nikoho. Chladně se na ni zadíval. „Celine, myslela sis, že si mě můžeš vzít, kdy se ti zachce, a rozvést se, když se ti zachce? Za co mě máš?" Celine se ušklíbla. „Za hračku, samozřejmě." Adam nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Celine potlačila bolest ve svém srdci a zalhala: „Jsi jen hračka, kterou jsem si vzala od Carly. Teď už mě nebaví si s tebou hrát. Chci tě vyhodit." Adamův výraz ztmavl. „Dobře, Celine. Chceš rozvod? Fajn. Ale nevracej se ke mně po kolenou a nepros, abychom se dali znovu dohromady!" S tím vtrhl nahoru a zabouchl dveře do své pracovny. Zdálo se, že Celine ztratila veškerou sílu. Její jemné tělo pomalu sklouzlo po zdi. Přikrčila se na koberci a objala se rukama. „Už tě nebudu milovat, Adame," přísahala si v duchu. … Následujícího rána vstoupila Sofia do Adamovy pracovny. Adam seděl u svého stolu a kontroloval dokumenty. Byl dobře známý tím, že je workoholik. „Pane Alvarezi," zavolala Sofia. Adam se nepodíval nahoru. Sofia poznala, že má špatnou náladu. Zdálo se, že vzduch kolem něj mrzne. Opatrně položila šálek kávy na stůl. „Pane Alvarezi, paní Alvarezová vám udělala tento šálek kávy." Adamova ruka držící pero zaváhala. Chladný výraz v jeho tváři mírně změkl. Snaží se Celine usmířit? Abych byl spravedlivý, byla to dobrá manželka. Vařila podle jeho preferencí, ručně mu prala oblečení a starala se o každý detail jeho každodenního života. Adam zvedl šálek kávy a napil se. Tohle určitě udělala Celine. Bylo to přesně tak, jak to měl rád. Přesto se zlobil. Včera večer mu dala facku a ten hněv se nedá snadno uklidnit. Šálek kávy to nespraví. Adam se zeptal: „Uvědomila si Celine svou chybu?" Sofia se na něj podívala zvláštným pohledem. „…Paní Alvarezová odešla." Adam zamrzl a prudce zvedl oči, aby se setkal se Sofiiným pohledem. V tu chvíli něco vytáhla. „Odešla se svým kufrem, pane Alvarezi. Požádala mě, abych vám to před odchodem dala." Když Adam vzal papír a otevřel ho, vyskočila na něj slova „Dohoda o rozvodu". Adam oněměl. Myslel si, že se snaží usmířit. Sofia zaváhala. „Paní Alvarezová řekla, že byste měl dopít kávu a co nejdříve podepsat papíry." Adam se zamračil na šálek kávy. „Vyhoďte to! Všechno!" Sofia si myslela, že si předtím kávu užíval. Proč se mu už nelíbila? Nicméně se neodvážila vyslovit své myšlenky. Rychle popadla kávu a opustila místnost. Adamova tvář ztmavla. Prohlédl si dohodu o rozvodu a uvědomil si, že Celine souhlasila s tím, že odejde s prázdnou – bez výživného, bez majetku. Hořce se ušklíbl. Určitě měla nějaké nervy. Nechtěla od něj ani cent. Co taková venkovská dívka jako ona může očekávat, že bude žít bez peněz? Vzpomněl si, jak před třemi lety udělala všechno pro to, aby se stala jeho ženou. Nebylo to všechno jen o penězích? Pak jeho pohled padl na důvod rozvodu, který Celine napsala úhledným písmem. „Manželův zdravotní stav mu neumožňuje plnit manželské povinnosti." Adam oněměl. Jeho tvář zrudla hněvem. Ta zatracená ženská! Popadl telefon a okamžitě vytočil Celinino číslo. Telefon několikrát zazvonil, než se ozval její jasný, klidný hlas. „Haló?"