Adam ji chytil a stáhl si ji do náruče. Sklopil pronikavý pohled, rty sevřené v nelibosti. "Celine, proč ses vrátila?" Celine nečekala, že přijde domů. Měl na sobě perfektně střižený černý oblek, právě se vrátil zvenku a chladný noční vzduch se stále držel na jeho drahé látce. Celine se rozhořelo tělo a instinktivně se k němu přitiskla. Doufala, že jeho chladná, zralá přítomnost uhasí oheň v ní. Zavřela oči a vzhlédla k němu. "Adame…" Než stačila dokončit větu, odstrčil ji. Jeho chladný pohled se upřel na ni. "Co je s tebou?" Celine zamrzla a uvědomila si, na co myslela – požádat ho o pomoc. Bylo nepravděpodobné, že by jí Adam podal pomocnou ruku. "Někdo mi něco dal do pití." Adam se zamračil. V duchu si pomyslel: "Ta ženská vždycky způsobuje problémy. Opravdu ví, jak se dostat do maléru." "Počkej tady." Adam zamířil k velkému oknu a vytáhl z kapsy telefon. Vytočil číslo. Telefon zazvonil a brzy se ozval Benjaminův hlas. "Jak ti mohu pomoci, Adame?" Adam řekl: "Co mám dělat, když někdo něco dal ženské do pití?" Benjamin se zasmál, znělo to pobaveně. "Je to Carly? Nebo jí nechceš pomoct sám?" Pak dodal: "Pokud to není Carly, dej ji do studené vody. Bude to nepříjemné, ale pokud to zvládne, bude v pořádku. Pokud to nezvládne, prasknou jí žíly a zemře." Adam zavěsil telefon a otočil se k Celine. "Zvládneš studenou sprchu sama?" Celine přikývla: "Jo." Rychle zamířila do koupelny. Adam si sundal černé sako. Právě když se z koupelny ozval zvuk tekoucí vody, ozval se Celin křik. Adamův výraz potemněl, jeho netrpělivost rostla. Co tam sakra dělá? Přešel k ní a otevřel dveře. "Co se děje?" Celine stála pod sprchou, oblečení pryč, zůstaly jen tenké šaty na ramínka. Ramínka lehce spočívala na jejích jemných ramenou, její pleť byla bledá a hladká. Sprcha ještě nebyla puštěná a ona se dotkla čela, v očích bolest. Její hlas byl křehký, když řekla: "Uhodila jsem se do hlavy." Její nečekaná zranitelnost, syrová a nehlídaná, Adama zaskočila. Na okamžik se zastavil, než jí jemně odtáhl ruku. Její čelo zčervenalo od nárazu. "Jsi tak neopatrná," pokáral ji. "Nejsem neopatrná. Mám závrať!" odsekla. "Stůj klidně." "Cože?" Adam zvedl ruku a pustil sprchu. Vyvalila se studená voda a okamžitě ji promočila. Šok ze studené vody na její rozpálené kůži ji přiměl zakolísat a přitiskla se mu na hruď. "Je to moc studené. Nechci studenou sprchu." Ustoupil o krok a držel ji blízko, když oba stáli pod studenou vodou. Celine začaly ruce bloudit a chaoticky se dotýkaly jeho pasu. Adamovo tělo reagovalo na její doteky jako každé jiné normální mužské tělo. Jeho hlas zchladl, když se zeptal: "Celine, kam si myslíš, že saháš?" Její oči se zamlžily zmatením, Celine tiše odpověděla: "Cítím tvoje břišáky…" Adam oněměl. Celine se k němu stále tiskla a naklonila hlavu, aby se zadívala na jeho dokonalou tvář. "Máš taky hezkou tvář." Adamovi praskly nervy. Přitiskl ji ke studené zdi, jeho hlas byl napjatý, když ji varoval: "Chovej se slušně." Celine, neobtěžovaná varováním, se zlomyslně usmála. "Páni, jsi tak silný. To se mi líbí." Adam sundal sprchovou hlavici, podíval se na její zarudlou tvář a pokusil se jí propláchnout hlavu studenou vodou. Celine se snažila odtlačit jeho ruku. "Adame, kdyby Carly něco dali do pití, pomohl bys jí?" Adam zamrzl. "Cože?" Celine dlouhé, mokré řasy se zachvěly, když se na něj podívala. Její oči byly plné bolesti, její hlas tichý a plný hořkosti. "Nutíš mě jít do studené sprchy, protože nejsem Carly. Nikomu z vás na mně nezáleží." Adam si všiml, že má zarudlé oči, jako by dnes plakala. Najednou se Celine naklonila a kousla ho do krku. Ta zatracená ženská… Adamovo sevření kolem jejího pasu se utáhlo a cítil, jak je jemná a měkká. Jeho prsty sotva musely zatlačit, aby cítily její štíhlé tělo. Byla tak křehká. Ucítil, jak se mu zatajil dech, když se mu prsty zabořily do její jemné tváře a stáhly ji zpět. Zavrčel: "Ty prostě ráda koušeš věci?" Celine ztratila většinu ze svého klidu. Její oči, oteklé od nezadržených slz, na něj zíraly. Vypadala, že je na pokraji pláče. Adam ztuhl a okamžitě stáhl ruku zpět. Celine mu však omotala ruce kolem krku. "Promiň. Nechtěla jsem tě kousnout. Bolí to?" Než stačil odpovědět, políbila ho na krk. Přešla od divokosti k naprosté jemnosti a jemně ho líbala na hrudi. Celine k němu vzhlédla, její oči upřené na jeho rty. "Adame, něco mi dali do pití. Pořád jsem tvoje žena. Prosím, pomoz mi." Když se naklonila, aby ho znovu políbila, zazvonil mu telefon a přerušil ten okamžik. Adam vytáhl telefon z kapsy a uviděl, že volá Carly.