Když se nad Tate Manor snesla noc, Lucy seděla v hedvábné noční košili na pohovce a čekala, až se Hayden vrátí domů. V mládí byla Lucy oslnivá kráska z Josony, zbožňovaná Aaronem. Hýčkal ji jako královnu. Poté, co se provdala za Haydena, který převzal Aaronův podnik a ještě ho rozšířil, Lucy se ujala role vznešené paní domu. O sebe dobře pečovala a i po letech z ní vyzařovala elegance a šarm. V tu chvíli hospodyně otevřela hlavní dveře domu. Hayden se vrátil. Lucy se rozzářila radostí. Pospíchala ho přivítat a pomohla mu sundat sako. "Miláčku, proč jsi přišel tak pozdě?" Na rozdíl od Aaronovy vyrovnané, rezervované osobnosti byl Hayden v mládí pohledný a charismatický muž. Jako generální ředitel se jeho moc jen zvětšovala, a to ho pro Lucy činilo ještě neodolatelnějším. Hayden odpověděl: "Měl jsem dnes večer obchodní jednání." Lucy náhle zachytila na jeho saku známou vůni parfému. Poznala ji – byla to vůně, kterou nosila nová sekretářka, kterou najal. Lucy se zamračila a zeptala se: "Miláčku, byl jsi zase s tou sekretářkou?" Hayden zvedl obočí, očividně podrážděný. "Lucy, přestaň být paranoidní. Carly je rozrušená, protože ji Dr. C nechce léčit, takže bys měla trávit čas tím, že ji budeš utěšovat. Jsem unavený, jdu nahoru odpočívat." Začal se otáčet a mířil ke schodům. Ale Lucy rychle zavolala: "Vím, jak zařídit, aby Dr. C Carly léčila." Hayden se zastavil a okamžitě se k ní otočil. Obmotal jí ruku kolem ramen a usmál se. "Lucy, jsi úžasná. Nikdy mě nezklameš. Moc si tě vážím." Hayden přesně věděl, jak jí lichotit, a mluvil k té jemné, romantické stránce Lucy, která byla hluboce spjata se svým josonským dědictvím. Lucy se k němu přitulila a škádlivě se na něj podívala. "Mám jednu podmínku. Musíš vyhodit tu svou sekretářku." Hayden se zasmál: "Žádný problém. Zítra ji vyhodím." S tímto Hayden Lucy zvedl do náruče. Její tělo se roztékalo v jeho objetí, když se na něj podívala, s úsměvem plným neplechy. "Ale neříkal jsi před chvílí, že jsi unavený?" Lucy sklouzl župan a odhalil krajkové, svůdné spodní prádlo. Hayden se ďábelsky ušklíbl. "Podívej se na sebe, jak jsi lákavá. Jak ti mám odolat?" Lucy ho hravě uhodila. "Ty jsi takový zlobivý chlapec." Zlomyslně se zasmál. "Nelíbí se ti to?" … Následujícího dne Celine obdržela hovor od Lucy. Lucyin hlas byl mateřský a vřelý. "Celine, minule v nemocnici jsem se mýlila. Připravila jsem ti jídlo z tvých oblíbených pokrmů. Přijď domů na návštěvu." Robin, která odposlouchávala v kuchyni, vystrčila hlavu. "Celine, nechoď. Je to jen Haydenova poslušná psice. Ve svém věku se pořád chová jako zamilovaná puberťačka. Je beznadějná." Celininy výrazy zůstaly klidné, když odpověděla: "Jsem zaneprázdněná." Chystala se zavěsit, když Lucy řekla: "Celine, tvůj otec ti nechal láhev vína Château Lafite. Chtěl, abys ho vypila, až budeš starší. Vytáhla jsem ho. Vrať se a vypij ho se mnou." Celininy prsty se roztřásly. Lucy přesně věděla, jak hrát na její slabost. … Když Celine dorazila do Tate Manor, po Haydenovi a Carly nebylo ani stopy. Lucy skutečně připravila bohatou hostinu a na stole stála láhev vína Château Lafite. Aaron napsal slova "Château Lafite" svou neohrabanou rukou. Nebyl vysoce vzdělaný, ale své bohatství vybudoval od nuly, na rozdíl od Haydena, tehdejšího absolventa univerzity. Celine se jemně dotkla slov prsty. Vzpomněla si, jak ji Aaron zbožňoval. Byla jeho malý poklad. Zdálo se, že Lucy je dnes v dobré náladě. Její pleť zářila a vyzařovala vřelost. Otevřela láhev Château Lafite a nalila dvě sklenice – jednu pro sebe a jednu pro Celine. "Celine, připijme si." Celine pohlédla na Lucy a chladným hlasem se zeptala: "Jak můj otec opravdu zemřel?" Při té otázce se Lucy roztřásla ruka a málem víno vylila. Její pohled těkal a vyhýbal se Celininu pohledu. "Celine, tvůj otec… zemřel na nemoc. Ty bys tomu nerozuměla, i kdybych ti to vysvětlila. Nejsi doktorka!" Zrovna když se chystala odejít, objevil se Samson a kráčel k ní. Celine se zamračila. "Kdo jsi?" Samson, muž středního věku, vypadal uhlazeně. Celine si však prohlížel chlípným, laškovným úsměvem. Lucy odložila šálek a chladně se usmála. "Celine, tohle je pan Stone z nemocnice. Zná Dr. C a může zařídit, aby Carly léčila." Celine se na Samsona podezřívavě podívala. Tento muž znal Dr. C? Ušklíbla se. "Tak?" Lucy upustila od předstírání milující matky. "Celine, všechno, co musíš udělat, je jednou se vyspat s panem Stonem a Carly bude zachráněna." Její vlastní matka ji žádala, aby se vyspala s mužem jen proto, aby zachránila Carly. Tak proto ji Lucy zavolala zpět. Celine náhle pocítila vlnu horka – náhle se začala červenat a její tělo hořelo. Něco nebylo v pořádku. Podívala se na láhev Château Lafite a uvědomila si, že ji Lucy omámila Aaronovým vínem. Čeho všeho je její matka schopná? Celininy jasné oči se začaly červenat. Zírala na Lucy a necítila nic než zklamání. Neměla tušení, co udělala špatně, proč nebyla nikdy milována. Lucy, vyhýbající se jejímu pohledu, se obrátila na Samsona. "Pane Stone, teď je vaše." Samson si dychtivě olízl rty a vykročil vpřed. "Rád tě poznávám, nádherná. Uvidíme, jestli jsi v posteli tak sladká, jak vypadáš!" Lucy pak opustila místnost. … Jakmile byla Lucy pryč, Samson se zhroutil na podlahu, omráčený silnými léčivými bylinami, které Celine podala. Celine tvář hořela. Droga ji zasáhla tvrdě. Tápat po stříbrných jehlách u pasu, ale chyběly – musela je nechat ve vile. Celine spěšně běžela zpět. Od té doby, co se vystěhovala s kufrem, se tam nevrátila. Vstoupila do hlavní ložnice a hledala jehly, ale nikde je nenašla. Možná je Sofia při úklidu vyhodila. Celine nebyla zvyklá pít a začaly se projevovat následky vína. Hlava se jí točila a racionální myšlenky, kterých se držela, začaly mizet, pohlceny stoupajícím horkem v jejím těle. Zvenku od dveří se ozvaly ustálené, známé kroky. Vrátil se Adam? Celininy oči se rozzářily. Dveře se pootevřely. V okamžiku, kdy Adam vstoupil, se její hořící, jemné tělo zhroutilo do jeho náruče.