Jakmile to dořekl, dveře se rozletěly a dovnitř vystrčila hlavu atraktivní sekretářka. S úctou řekla: „Pane Aresi, je tu pro vás jedna hezká dáma.“ Zněla docela vzrušeně a drbovitě. Grayson ji pokáral: „Copak nevíš, že do kanceláře pana Arese mají ženy vstup zakázán? Pošli ji pryč.“ Jaye na okamžik napadlo, jestli to není ta prokletá žena, Rose. Když ale slyšel, jak sekretářka popisuje tu ženu jako hezkou, tu myšlenku zavrhl. 'Ta všední a beztvará Rose se svým zastaralým stylem by nikdy nemohla být takto popsána.' Sekretářka zavřela dveře a vrátila se na recepci. Skromně řekla: „Omlouvám se, slečno. Pan Ares nyní nepřijímá hosty.“ Rose nadzvedla své kaštanové kadeře a zhluboka se nadechla, aby potlačila svůj hněv. Pak odfrkla: „Sám váš prezident mě pozval. Co má znamenat, že mě teď odmítá? Už jsem udělala, co jsem měla, a vzdala jsem se. Proč se ke mně chová, jako bych byla méně než člověk?“ Sekretářka byla ohromena. Za všechny ty roky, co pracovala v Grand Asia, to bylo poprvé, co slyšela někoho tak statečně urážet pana Arese. Jay a Grayson vyšli z kanceláře a zamířili k výtahu. Cestou zaslechli zvýšený hlas Rose a otočili se, aby se podívali, co se děje u sekretářčina stolu. Když si sekretářka všimla naštvaného a krvežíznivého pohledu v očích pana Arese, rychle předstírala, že si organizuje stůl. Jay stál přímo za Rose, která bez výčitek pokračovala ve výčtu jeho křivd. „Zákazník má vždycky pravdu. Kdyby nebylo našich peněz, které mu platíme, jak by mohl vést svůj podnik?“ „Ach, Rose…“ zavrčel Jay její jméno zezadu skrz zaťaté zuby. Rose málem upadla na zem z toho náhlého hlasu. Otočila se a uviděla Jaye s rukama v kapsách, jak na ni bodá očima. Jediné, co Rose mohla udělat, bylo se na něj ovčí usmát. 'Do prdele.' Byla plná zášti a potřebovala to ventilovat. Myšlenka na to, že Jay nepouští k sobě žádné ženy, ji tak rozčilovala, že si nemohla pomoct a zesměšňovala na Jayovi všechno té milé sekretářce. K jejímu překvapení a zděšení ji pan Ares přistihl při činu. Říkala si, jestli se na ni hromadí neštěstí, protože se před odchodem z domu nepomodlila k Bohu za boží milosti. „Pane Aresi!“ Rose okamžitě změnila své chování. Její nervozita ji však donutila, aby se nekontrolovatelně dotýkala své kabelky. „Pojď se mnou dovnitř.“ Jay se otočil a vešel do kanceláře. Rose si vzpomněla na zvěrstva, která se v kanceláři odehrála včera, a zaváhala. „Pane Aresi, co kdybychom si popovídali venku? Dnes mám opravdu hodně práce, můžete mi jen říct—“ Jay se zastavil a otočil se, aby se na ni zamračil. „Jak moc jsi zaneprázdněná?“ Rose rychle vzala zpět, co řekla. „Ne, ne, ne. Chci říct, vy jste pan Ares. Dnes máte asi milion věcí na práci. Nechci vám zabírat příliš mnoho času. Proč mi prostě neřeknete, co jste mi chtěl říct, tady?“ Jay se upřeně díval na své hodinky. Nakonec zatnul zuby a zeptal se: „Rose, chceš vidět Jensona?“ V mžiku se Rose rozletěla jako vítr a vrhla se k Jayovi. Jay ji obdařil pohrdavým pohledem a vešel do kanceláře. Rose tentokrát neváhala a poslušně následovala Jaye do místnosti. Jay se posadil na svou černou otočnou židli a upřeně se díval na tu domýšlivou ženu před sebou. Upřímně řečeno, byl trochu překvapen, když zjistil, že vypadá jako skutečná lidská bytost, když je upravená! Poté hodil před Rose smlouvu. S panovačným tónem řekl: „Podepiš to.“ Rose opatrně vzala smlouvu a rychle si pročetla příslušné podrobnosti ve smlouvě. Když se dostala na konec, nemohla si pomoct a protestovala: „To je typická klauzule kapitalistického tyrana. To nepřijmu.“ Hodila smlouvu zpět na Jaye. Byla to smlouva o lékařské výjimce, která žádala, aby Grand Asia dostala povolení použít její matku jako pokusného králíka pro nové technologie. Pokud by na to její matka zemřela, Grand Asia by musela zaplatit pouze mizerné odškodnění. Kromě toho se rodinní příslušníci nemohli proti nim z žádných důvodů odvolat. Kdyby smlouvu podepsala, v podstatě by prodala svou matku nemocnici Grand Asia. Rose nebyla hloupá. Ušklíbla se na Jaye: „Vidím, že mě prostě rádi vyhrožujete mou matkou. Pane Aresi, já vím, že se chcete pomstít. Tak mi to řekněte rovnou! Nevybíjejte si to na umírající staré dámě. Nebojíte se odplaty?“ Jay se podíval na Rose a zvedl obočí. „Sama jsi právě řekla, že jsem kapitalista. Má smysl, aby kapitalista dobrovolně utrpěl ztrátu při obchodování?“ Rose narovnala krk a řekla: „Dokud nepodepíšu smlouvu, nenabude účinnosti. Nikdy s vámi nebudu obchodovat!“ Rose měla ve tváři tvrdohlavý výraz. Jayova další slova zněla jako rozsudek smrti. „Myslíš si, že si nemůžu dovolit zaplatit za lékařskou nedbalost, pokud tvoje matka zemře v Grand Asia?“ Škyt— Rose se probudila. Život její matky byl v Jayových rukou od chvíle, kdy byla převezena do nemocnice. Ať už smlouvu podepíše nebo ne, osud její matky se nedá změnit. Jediné, co se dalo změnit, bylo, kolik je ten kapitalista ochoten zaplatit jako odškodnění. Chtěl se vyhnout odškodnění. Lakomý, zlý magnát. Jay otočil smlouvu na poslední stránku, kterou Rose nečetla, a podal jí ji zpět. Povýšeně zašeptal: „Měla by ses rozhodnout, jestli souhlasíš, až si tohle přečteš.“ Rose si ji podezřívavě vzala, přečetla si obsah stránky smlouvy a zjistila, že uvízla na odstavci. Podle smlouvy Jay používal její matku jako rukojmí, aby ji donutil být Jensonovou chůvou. 'Haha!' Rose se v tu chvíli málem ušklíbla. Považovala to za skvělou příležitost. Pravděpodobně by souhlasila, i kdyby jí Jay nevyhrožoval matkou. Tolik se jí stýskalo po jejím prvním dítěti! Nicméně—Rose znervózněla, když se podívala na Jaye. Proč by jí tenhle chlap dával tak úžasnou věc bez háčku? Jay se podíval na Roseinu pochybovačnou tvář a nebyl si jistý, jestli bude souhlasit s jeho plánem. „Opravdu mi dovolíš vidět našeho syna?“ zeptala se Rose skepticky. „Rose, dávej si pozor na slova,“ řekl Jay podrážděně. „Je to můj syn, ne tvůj.“ Vyhláskoval to slovo od slova. „Dovolím ti ho vidět, ale s jednou podmínkou—“ „A to je?“ „Bez mého svolení mu nikdy nesmíš říct, že jsi jeho matka.“