Jay zvedl Rose a surově ji hodil pod stůl. Strhl si svou azurovou kravatu a svázal jí ruce s ní k noze stolu. Poté popadl ze stolu hadr a nacpal ho Rose do úst. Rose mohla jen neustále kopat do Jaye svýma dvěma volnýma nohama. Bohužel, její snahy byly marné tváří v tvář obrovskému rozdílu mezi jejich silami. Když měl svou kořist znehybněnou ve své síti, Jay se ušklíbl. "Rose, můžeš ke mně být upřímná." Bezohledně zamířil kop do Roseiných krátkých mávajících noh. Dočasně uspokojen, pak ledabyle vytáhl svůj mobilní telefon a zavolal svému synáčkovi. Rose zůstala s rozcuchanými vlasy, roztrhanými šaty a její původně sněhově bílé nohy byly pokryté modřinami. Indignovaně zírala na Jaye a vydávala tlumené kňourání ze svých roubíkem ucpaných úst. Nicméně neplakala ani nic podobného. Její neslyšitelné výkřiky byly ve skutečnosti řetěz obscénností mířených na Jaye, proklínala ho, že ho srazí auto, pokud bude na silnici, že ho spolkne tsunami, pokud půjde na moře, a že narazí na tornádo, pokud nastoupí do letadla. Náhle se z Jayova mobilního telefonu ozval drobný a vyrovnaný dětský hlas. "Tati!" Rose okamžitě zmlkla. Její krví podlité oči se upíraly na Jayův mobilní telefon. Jay věnoval Rose opovržlivý pohled. Jeho košile visela volně poté, co si sundal kravatu, odhalujíc jeho sexy krk. Rose se ve skutečnosti dívala na telefon, ale z Jayova pohledu to vypadalo, že se Rose dívá na jeho výstřih. Jay si vzpomněl na noc před pěti lety. Jeho tvář se zkřivila a chladně na ni zíral. "Pokud to není nic důležitého, neruš mě. Jsem zaneprázdněn." řekl Jenson chladně po Jayově prodlouženém mlčení. Zrovna když se Jenson chystal zavěsit, Jay, který svého syna velmi dobře znal, ledabyle řekl: "Udělej si dnes oběd sám." "Ani náhodou!" S těmito posledními slovy telefon pípl a zmlkl. Jayova pohledná tvář ztmavla více než Bao Gongova. (Bao Gong je známá postava v čínské historii s velmi tmavou tváří, symbol spravedlnosti a poctivosti.) Na celém světě by se jen Jenson odvážil zavěsit hovor od Jaye Arese. Upřímně řečeno, Jay si také nebyl jistý, jak s tím klukem zacházet. Jay téměř neslyšitelně povzdechl, když hodiny na zdi odbily novou hodinu. Za boží milosti! Nikdo by si nikdy nepomyslel, že ušlechtilý a hrdý Jay Ares byl nucen se vracet domů přesně na čas, aby vařil pro svého syna. Ve skutečnosti to trvalo celých pět let. Jenson měl mnoho zvláštností a nedovolil žádným ženám vstoupit do jejich vily. Byl také známý tím, že zdědil po svém otci obsedantně kompulzivní poruchu. Ještě zvláštnější bylo, že Jenson nikdy nejedl žádné jídlo připravené nikým jiným než jeho otcem. Jeho důvod byl jednoduchý. Jídlo od ostatních lidí bylo bez chuti. Pokud se ho někdo zeptal, co podle něj jídlu chybí, protočil by očima a řekl: "Chuť otcovy lásky." Každý den musel Jay spěchat domů hodinu před polednem. V případě občasné služební cesty připravil svému synovi jídlo a uložil ho předem do chladničky. Dříve si myslel, že naučit Jensona vařit by problém vyřešilo. Jenson byl přirozený zázrak s působivým IQ, ale zdálo se, že má nevyléčitelnou neschopnost vařit. Jay osobně doučoval svého syna nesčetněkrát, ale jídla, která Jenson připravil, nakonec skončila nepoživatelná. Byla tak špatná, že je odmítal jíst i sám Jenson. Nakonec, po několika hádkách mezi otcem a synem, Jenson neochotně ustoupil a souhlasil, že bude přijímat i jídla uvařená jeho prarodiči. Muset se starat o tak arogantního a abnormálního syna, Jay se cítil přinejmenším dost mizerně. Pohlédl na ženu přivázanou ke stolu a hněv v něm začal znovu bublat. Kdyby nebylo této zatracené ženy, byl by jeho život ušetřen mnoha útrap. Jay věděl, že není žádný svatoušek – drobné nepříjemnosti v jeho životě se daly očekávat a řešit. "Rose." Udělal několik kroků a dřepnul si vedle ní. Rose poznala nezaměnitelnou zlobu v jeho očích a celé její tělo se otřáslo. Jay jí vyndal roubík z úst a zlomyslně řekl: "Máš štěstí. Na chvíli odcházím, takže se raději modli, aby si tvůj miláček pospíšil a zachránil tvůj ubohý zadek. Pokud tu budeš, až se vrátím, můžeš se těšit na hroznou smrt!" "Ty ku—" začala Rose křičet, ale byla přerušena, když jí Jay nacpal hadr zpět do úst. Vstal, popadl klíče od auta ze stolu z hruškového dřeva a odešel. Rose slyšela Jaye, jak instruuje své bodyguardy venku u dveří. "Můžete všichni opustit svá stanoviště. Stejně nikdo nemůže odemknout zámek na otisk prstu. Můžete jít dolů." "Ano, pane Aresi." Zámek na otisk prstu? Rose se na chvíli zastavila a v její mysli vyvstala otázka. ‚Jsou otisky prstů identických dvojčat stejné? Pokud jsou jejich geny karbonové kopie, mohly by být i jejich otisky prstů?‘ U vchodu do Grand Asia Hospital. Drobná postava svírající koloběžku seskočila z auta DiDi a vběhla do nemocnice. Když malý chlapec vstoupil do nemocniční ambulance, podíval se na své modré chytré hodinky. Několika kliknutími na tlačítka chlapec zapnul systém sledování polohy. Když viděl, že označené místo není daleko, malý chlapec si s úlevou hluboce loknul. Nicméně si omylem olízl nadměrnou netkanou masku na obličeji a jeho oči se okamžitě svraštily odporem. Sledoval trasu na svých chytrých hodinkách a prošel ambulantními chodbami a nakonec se ocitl u majestátního mramorového vchodu do nesmírně vysoké budovy. Kluk měl pocit, že narazil na nejluxusnější nemocnici, jakou kdy ve svém životě viděl. Majitel nemocnice musí být bohatý člověk. Každý, kdo si mohl dovolit léčbu v této nemocnici, musel být jistě také bohatý. ‚Kdo unesl maminku?‘ ‚Je to bohatý únosce?‘ ‚Kdo by to mohl být?‘ Když malý kluk prošel otočnými dveřmi, nasedl na koloběžku a spěchal k výtahu. Vedle výtahu byla zlatě natřená mapa a průvodce podlažími. Podle něj se v prvním až pátém patře nacházely nemocniční pokoje. V šestém až osmém patře se nacházely různé logistické servisní místnosti a v devátém patře byl nejvyšší VIP salonek. Několik pater nad devátým bylo další úsek logistických oddělení a patra výše byla další nemocniční oddělení pro různá oddělení. "Toto místo je obrovské! Jak se tu mám vyznat?" Malý kluk zasténal, když skenoval podrobnou mapu.