„Děti by neměly mluvit sprostě,“ napomenula Rose Jensona s výčitkou. Jenson se na ni zamračil, vyběhl nahoru a zamkl za sebou dveře svého pokoje. Rose se zadívala na zavřené dveře a smutně si povzdychla. „Co mám s Jensonem dělat?“ Byl to chlapec, kterému dlužila nejvíc. Nevěděla, jak vůbec začít napravovat mateřskou lásku, které se mu tolik let nedostávalo. Podívala se na hodiny a uvědomila si, že