Až tehdy si Jay uvědomil, že ten robot je obrazem krásné mladé ženy. „Zase se tomuhle prckovi stýská po mamince?“ pomyslel si podrážděně. „Jensone, ty opravdu chceš vidět svou maminku—“ vyhrkl Jay bez přemýšlení. Jenson stál zasmušile na schodech, jeho drobné tělíčko vypadalo obzvlášť osaměle a tvrdohlavě. Otočil se, podíval se přímo na Jaye a slavnostně přikývl. Jay našpulil rty. Měl by si asi gratulovat, že Rose ještě nehodil do nevěstince. Jinak by mu Jenson jeho sobeckou povahou nikdy neodpustil, kdyby zjistil, že jeho otec šikanoval jeho maminku. Nicméně— Jensonovi se po mamince stýskalo tak moc jen kvůli špatnému rozhodnutí, které Jay udělal. Před několika lety Jay věřil, že Rose je mrtvá, ale nechtěl, aby Jenson žil ve světě plném zášti. Tak si vymyslel lež, že ho jeho maminka každý den miluje. Samozřejmě, jak nedávno ke svému největšímu šoku zjistil, Rose byla velmi živá. Zatímco Jay přemýšlel, jestli vzít Jensona k Rose, zazvonil mu mobil. Na druhé straně volal jeho asistent Grayson, který zněl strašně úzkostlivě. „Pane Aresi… Rose utekla.“ „Cože?“ Jayova pohledná tvář se zkroutila v nevěřícný výraz. „Hned tam budu.“ Aniž by se Jay obtěžoval obědem, zavěsil a otočil se, aby odešel z domu. Babička a dědeček se dívali na svého syna, který pobíhal sem a tam jako pilná včelka. Někdy jim ho bylo trochu líto. Oba prarodiče obrátili oči na Jensona, příčinu synova hektického pobíhání. „Jensone, podívej se, jak jsi unavil tatínka. Co kdyby ti dědeček a babička v budoucnu udělali oběd? „Ne, to není dobré.“ Jenson vešel do svého pokoje a zabouchl dveře. Babička držela v ruce obracečku a vzdorovitě s ní na Jensona zamávala. „Jensone, ty malý rošťáku! Kdo tě naučil takhle se chovat? To vůbec není roztomilé.“ Josefína slabě vzdychla: „Jeho tatínek.“ ... Jay spěchal do nemocnice, jak nejrychleji mohl. Když se dostal do VIP sekce v devátém patře, zámek otisků prstů na dveřích byl neporušený, ale dveře byly dokořán otevřené. Jayova ocelová tvář byla lemována šokem. Ten zámek otisků prstů byl jedinečný, odlišný od všech ostatních modelů na trhu. Nebyl vybaven systémem hesel a neumožňoval potenciální vloupání. Jediný způsob, jak ho odemknout, bylo získat shodu otisků prstů na první pokus. Pro zámek byly zaregistrovány pouze jeho a Jensonovy otisky prstů. „Našli jste něco ze sledovací kamery?“ Jay okamžitě pomyslel na další bezpečnostní opatření budovy. Grayson sklopil zrak a řekl: „Pane Aresi, back-endové úložiště sledovacího systému bylo záměrně zničeno.“ Jayovy zorničky se stáhly. Sledovací systém Grand Asia byl extrémně dobře ukrytý a back-endový úložný systém měl mnoho vrstev zabezpečení. Jak Rosein neznámý pomocník dešifroval jeho sledovací systém v tak krátkém čase? Byl ten člověk profesionál? „Kdo měl službu na recepci?“ Bez sledovacího systému si Jay dokázal vzpomenout jen na očitou svědkyni. Brzy byla k Jayovi přivedena drobná sestřička z recepce. Jay seděl na otočné židli a zamračil své dobře tvarované obočí. Grayson si z boku odkašlal a autoritativním hlasem se zeptal: „Pro práci v Grand Asia se vyžaduje velmi dobrá paměť. Nyní vám dám malý test. Od 11 hodin, kdo byl v nemocnici?" Sestřička byla poprvé požádána, aby se s prezidentem setkala osobně, byla trochu nervózní a koktala. „Pane Aresi, všichni, kdo přišli dnes v poledne, byli rodinní příslušníci hospitalizovaných pacientů, byli… pokoj 808… pokoj 704… pokoj 706… pokoj 503…“ Sestřička se snažila ze všech sil prohledat hlavu a najít podrobnosti o každém návštěvníkovi. Jay ji však netrpělivě přerušil: „Přeskočte rodinné příslušníky pacientů, které jste už viděla. Byly tam nějaké nové tváře?" Sestřička svraštila čelo a usilovně přemýšlela, ale nakonec zavrtěla hlavou. „Všechny jsem už potkala.“ Grayson byl zmatený. Zeptal se: „Jak je to možné? Ledaže by se dovnitř vplazil Batman oknem?" Jay se také zamračil. Po nějaké době si sestřička na něco vzpomněla a najednou zvolala: „Ach jo…“ Všichni se na ni otočili. Sestřička se rozpačitě usmála: „Ale ne, to nemůže být on.“ „Kdo?“ zeptal se Jay zamračeně. Sestřička dlouho váhala, než řekla: „Mistr Jenson!“ Graysonovi spadla čelist. „Chcete říct, že mistr Jenson šel do VIP patra?“ Drobná sestřička přikývla. „Kdy?“ zeptal se Jay. „Kolem 11:10,“ řekla sebevědomě. Po chvilce šoku se Jay pomalu vzpamatoval. Ačkoli měl Jenson na to, co sestřička tvrdila, jen malý časový úsek, bylo to jediné vysvětlení pro prolomení zámku otisků prstů. Jayova nálada stoupala, cítil se zrazený. Grayson viděl, co se děje, a spěšně vyhnal ostatní z kanceláře. Pan Ares byl zrazen spojenectvím jeho manželky a syna. Člověk si jen dokáže představit, jak špatná musí být jeho nálada. Prásk! Jay praštil pěstí do stolu a pohrdavě zasyčel: „Rose, asi jsem tě podcenil. Nemůžu uvěřit, že se ti podařilo poštvat mého syna proti mně, jakmile jsi vstoupila do země. Vypadá to, že sis Jensona koupila.“ Grayson opatrně podal prezidentovi šálek kávy. Chvějícím se hlasem řekl: „Pane Aresi, protože je mistr Jenson a Rose už v kontaktu, proč jim prostě nedovolíte se setkat?" Jay zvedl obočí a podíval se na Graysona, jak mluvil, a jemně poklepával prsty na stole. „Pokračuj.“ Grayson si ulevil a pokračoval: „Pane Aresi, podle minulých zkušeností každá žena, která se pokusila přiblížit k mistru Jensonovi, vždy skončila životem plným utrpení. Koneckonců, vy byste měli vědět lépe než kdokoli jiný o schopnosti mistra Jensona udělat někomu ze života peklo. „Koneckonců, slečna Rose je jen nemanželská dívka z venkova. Pokud slečnu Rose přidělíte do domu jako chůvu, s OCD a autismem mistra Jensona jsem si jistý, že nebude trvat dlouho, než se mistrovy Jensonovy snové představy o jeho dokonalé mamince úplně rozplynou. „Na druhou stranu, slečna Rose bude pravděpodobně mistrem Jensonem umučena k smrti! Kdoví, možná ji ani nebudete muset propustit, než vás bude prosit, abyste ji nechali sbalit a odejít!"