Po půl hodině. Rolls-Royce zaparkoval u vchodu na hřbitov Mountain's Fork. Josephine skrz okno auta přečetla tři velká slova, Hřbitov Mountain's Fork, a její jemná tvář zbledla. Důvodem její cesty domů byla návštěva vážně nemocné babičky. Ledaže by babička… "Je tady babička?" vydechla Josephine. "Rose je," opravil ji Jay. "Rose? Rose je tady pohřbená?" Josephine si úlevně oddechla. Pak se tázavě zeptala: "Není Svátek zesnulých, tak proč jsme tady?" Josephine náhle nadšeně vykřikla: "Ty k Rose ještě něco cítíš, já to věděla! Chci říct, co jiného by mohlo vysvětlit to šílené geniální dítě Jensona?" Jay už dělal dlouhé kroky k vysokým schodům. Po obou stranách schodiště byly vysazeny velké cypřišové borovice. Na Josephinina slova se zastavil. Sklesle si povzdechl: "Jenson byl nehoda. Nebyl výsledkem lásky!" Josephine si mlaskla a zamyšleně řekla: "Proč nemáš víc nehod? Když už máš tak skvělé geny, zdá se mi škoda je nevyužívat častěji." "Ne každé dítě bude mít Jensonovo štěstí, že nezdědí podřadné geny po matce." Když se zmínilo Jensonovo jméno, objevil se na Jayově chladné, hezké tváři záblesk vřelosti. Jeho syn Jenson se nejen fyzicky podobal otci, ale zdědil i jeho talentované geny. V pěti letech už byl kluk hacker světové třídy. Ačkoli Josephine měla svého synovce ráda, nikdy si nemohla zvyknout na Jayovu aroganci a narcistní postoj. Proto byla víc než ráda, když mu mohla podrazit nohy. "Jo, zdědil všechny tvé dobré vlastnosti, ale taky ty špatné. Matka říkala, že byl ještě domýšlivější a nemluvnější než ty, když jsi byl dítě. Chvíli se bála, že by mohl mít autismus." "Co kdybys míň mluvila?" odsekl Jay. Nikdy neměl pocit, že by jeho syn měl nějaké problémy. Josephine rezignovaně povzdechla: "Ty jsi nikdy nepotkal děti? Pláčou a smějí se. Tak, jak by děti měly." Z nějakého důvodu Jay najednou pomyslel na tu holčičku, do které vrazil u východu z letiště. "Jednu jsem potkal zrovna teď. I když byla ta holčička roztomilá, nic jiného na ní nebylo. Jestli tímhle myslíš být dítě, radši bych byl, kdyby Jenson nebyl!" S tím Jay obrátil svou pozornost na náhrobky, aby našel ten správný hrob. Když Josephine uslyšela Jayovo prohlášení, rozhodla se ukončit hádku. "Jaké je číslo Roseina hrobu?" zeptala se Josephine místo toho. "674," prohlásil Jay. "674? Jdi a zemři?" vydechla Josephine přehnaně. "Rose měla fakt smůlu, co? Jak vůbec mohla dostat takové nešťastné číslo?" Josephine si to neuvědomila, ale Jayova vysoká postava se zastavila. Zdálo se, že jeho hezkou tvář zastřel temný mrak. Teplota vzduchu kolem něj jako by klesla. '674? 'Jdi a zemři? 'To to znamená? 'Je to náhoda, nebo to bylo úmyslné? 'Pokud to nebyla náhoda, pak to musí znamenat, že ta mrcha Rose předstírala vlastní smrt. Vytáhla tenhle klasický trik klamání, aby mě ovlivnila?' Když Jay našel náhrobek s číslem 674 a přečetl jméno, které bylo vytesáno, úplně zamrzl. Jasně, Rose si z něj udělala blázna! Elegantní nápis na náhrobku zněl: "Zde leží Angeline Severe." 'Angeline? Jak by to mohla být ona?' Josephine instinktivně vykřikla, když přišla a přečetla jméno na náhrobku. "Panebože! Jayi, to je Angeline!" Jay zíral na náhrobek. Nemohl pochopit, jak se Rosein náhrobek stal Angelineiným. Angeline byla vysoce vzdělaná mladá dáma pocházející z úctyhodné rodiny, zatímco Rose byla parchant z venkova. Jak mohly dva naprosté protiklady skončit u jednoho náhrobku? "Jayi, jestli je parcela 674 Angelinein hrob, tak kde je Rose pohřbená?" zeptala se Josephine zmateně. Jay hrozivě ušklíbl: "Takže ještě neumřela, co? No, brzy bude." Osobně se o to postará, až se jí dostane do rukou. Jay se chvíli rozhlížel po hřbitově. Jeho pohled vypadal nostalgicky a poněkud neochotně. Po dlouhé chvíli nakonec vstal a odešel. Když se Jay vrátil do auta, zavolal svému asistentovi. "Najděte způsob, jak přimět rodinu pacientky Harperové, aby ji co nejdřív převezli do nemocnice Grand Asia!" V telefonu jeho asistent Grayson oněměl. Harperová byla matka údajně zesnulé Lady Rose. Jasně si pamatoval den, kdy se dozvěděl o matce Lady Rose. Požádal prezidenta o instrukce. V té době prezidentova původní slova zněla: "Zaplatím její léčbu. Ale pak už o ní nechci nikdy slyšet." Proč prezident tak brzy změnil názor? "Rozumím, pane," odpověděl Grayson. Když Jay zavěsil telefon, roztáhl se mu přes rty tenký úšklebek. Josephine se odvrátila, když viděla Jayův zlověstný výraz. Věděla, co to znamená – Rose má velké potíže. ... Rose vystoupila ve Splendid Town. Téhož večera obdržela Rose telefonát z nemocnice ohledně své matky. Osoba na lince jí řekla, že kvůli náhlému zhoršení stavu její matky by ji měla co nejdřív převézt na nefrologické oddělení nemocnice Grand Asia. Nemocnice Grand Asia, Jayova společnost. Rose v tu chvíli úplně ztratila pojem o čase. Zapřísáhla se, že už nikdy nevstoupí na Jayovo území. Bohužel, nikdy nevíte, co vám život přinese! Možná si ji Jay nebude pamatovat? Rose se optimisticky přesvědčila, sebrala veškerou odvahu a rozhodla se jít do nemocnice Grand Asia. Následující den. Jako zvláštní opatření se Rose vzdala svého obvyklého dámského vzhledu a ozdobila se spíš punkovým stylem. Natupírovala si vlasy do dredů a nalíčila si obličej trendy make-upem – černé oční stíny a přetažená karmínově červená rtěnka. K tomu si nasadila komické brýle s kulatými obroučkami a vzala si taxi do nemocnice Grand Asia. Když Rose doručila složku své matky registrovanému lékaři ve službě, lékař se vyhnul Roseině pohledu a pomalu pohyboval myší… Na Jayově mobilním telefonu se okamžitě objevilo upozornění a on ho dychtivě popadl. Po přečtení zprávy na displeji telefonu se jeho atraktivní a fascinující rty prohnuly ve zlý úsměv. "Rose, můžeš utíkat, ale nemůžeš se schovat!"