Kde je můj manžel? Amelia se zhluboka nadechla, když ji otec vedl uličkou, srdce jí divoce bilo strachem, když přemýšlela, co s ní po svatbě bude a jak ten muž bude vypadat. "Jsi nevěsta, usmívej se, jako by to byl tvůj velký den," řekl jí otec s úsměvem na rtech, zatímco ona vypadala, jako by prošla hrůznou scénou, a tak vykouzlila úsměv, který ji bolel v tvářích. "Stejně můj úsměv nic nezmění na tom, co se stane," odsekla. "Dávej pozor!" varoval ji, ale nebála se toho, co by mohl udělat, koneckonců nechtěl zničit svou pověst na veřejnosti. "Jak moc horší už můj život může být?" zabrblala. "Spíš bys měla být vděčná, že si bereš jednoho ze synů Vanderových," zavrčel otec. "Nemanželského," opravila ho, jako by to bylo něco odporného, jediný důvod, proč jí dovolil si ho vzít místo Emily, byl ten, že nechtěl, aby si vzala vyvržence. "Stejně to na tom nic nezmění, oba jste nechtění, což z vás dělá docela kompatibilní pár," ušklíbl se potichu a ona udělala všechno možné, aby nepřevrátila očima, když na ni všichni zírali. Svatba se nepodobala žádné, o které kdy snila, vlastně to byla noční můra, které se tak moc bála a chtěla se z ní probudit. Hostů nebylo mnoho, žádné známé tváře kromě její nevlastní sestry a matky stojící vedle jejího přítele. Amelia se znovu nervózně usmála a zadržovala slzy, které se draly z očí ven. "Jak je babičce?" zeptala se. "A co její transplantace?" dodala. "To se nestane, dokud tahle svatební ceremonie neskončí," zavrčel tichým tónem, aby je ostatní neslyšeli. "Tak proč sakra nechává všechny čekat?" zamračila se netrpělivě a upřeně hleděla na vchod do sálu, chtěla to mít co nejdřív za sebou. "To s tebou nemá nic společného, takže buď zticha a počkej, až dorazí…" "Ach drahá! Dokonce i takový bezcenný muž se zdráhá při pomyšlení, že si tě vezme, že ještě nedorazil," Emily k ní pomalu kráčela s Rickem po boku, pravděpodobně se jí snažila posmívat s poslední šancí, kterou mohla mít. "Neříkej něco takového, Emily, lidi by tě mohli slyšet," varoval ji otec lehce. "Věřím, že by to Asher nikdy neudělal, není jako většina mužů a navíc je to chytrý gentleman," bránila ho Amelia, i když ho v životě nepotkala, tohle byl muž, se kterým měla strávit zbytek života… v žádném případě nedovolí, aby ho její rodina šikanovala. "Chytrý, jemný muž bez peněz?" zasmála se Emily. "Radši bych políbila žebráka, než bych si takového muže vzala." "Už dost těch bezdůvodných řečí," rozhodla se konečně ukončit rozhovor její nevlastní matka, upravila si své červené karmínové šaty, které jí padly a byly krásnější než šaty, které měla Amelia na sobě, nezajímalo ji, jestli si bere pozornost nevěsty, protože na rozdíl od ní měla Amelia na sobě bílé vybledlé šaty, které byly nesčetněkrát záplatované. "Pokud ženich ještě nedorazil, pak by to mohlo zničit naši pověst, víš," prohlásila věcně. "Je vůbec důvod, aby přišel a bral si blázna jako je ona, dokonce i jeho rodina ji nechce," odfrkla si Emily a protočila očima. "Ticho! Už toho mám dost s vámi všemi, hosté na nás zírají a to nejlepší, co můžete udělat, je mě ponižovat. Co kdybych otočila karty a odhalila, že váš omyl v podobě vnučky vznikl tak, že se dva tuláci kurvili jeden s druhým a dobře věděli, že jeden je můj přítel," vyhrkla Amelia a nechala je v tichosti, protože byli otřeseni. "Otče," vykřikla Emily s rty se chvějícími jako dítě. "Právě nazvala tvou vnučku omylem." Emily byla zlomyslná dívka, která chtěla, aby všechno šlo podle ní, i když musela pošlapat lidi a udělat z nich padouchy. "Tvoje dítě je stejně tak bastard jako ten, koho si mám brát," pokrčila Amelia rameny bez jediné špetky empatie v hlase. "Amelio!" okřikla ji nevlastní matka. "Nesnaž se ukousnout víc, než můžeš sníst," varovala ji. "Nezapomeň taky na svoje místo, nikdy jsi nebyla chtěná." Amelia na ni zamračila se skelnýma očima, měla už dost urážek, takže byla skeptická, jestli má ve svatbě pokračovat. Jeden z hostů si k nim přišel s zvědavým výrazem v obličeji. "Už je to nějakou dobu a ženich nikde, jste si jistí, že se tahle svatba uskuteční?" zeptala se Marilyn, jedna z úhlavních nepřítelkyň její nevlastní matky, s úlisným úsměvem na tváři. "Neříkej takové nesmysly, na rozdíl od tvé dcery, která je k ničemu a kterou nechali stát na svatbě, se Amelia vdá," odsekla ženě, která vypadala, jako by ji zasáhl šíp do hrudi. Bez dalších slov se otočila a vrátila se na své místo. "Tvoje chování nutí lidi zpochybňovat tuhle svatbu, tak se chovej slušně," pokáral ji otec. "Vy všichni vytváříte tu scénu a nejlepší způsob, jak se cítit lépe, je svalovat vinu na mě?" protočila očima frustrovaně, chtěla to mít co nejdřív za sebou, aby se od nich dostala pryč, už jen jejich aura ji tak dráždila. Amelia mlčela a upřeně hleděla na vchod, doufala, že dorazí a ušetří ji toho ztrapnění, ale bylo zřejmé, že nepřijde, okamžitě se zhroutila, ten zbytek studu, který dokázala sebrat, už byl pošlapán tím, že se vůbec nedostavil. Sevřela kytici pevněji a ještě jednou se podívala na oltář, než vstala a vyběhla ze sálu, ignorujíc volání rodičů. Slzy jí stékaly po tváři, když si kousala spodní ret. Vrazila do muže, ale ten ji okamžitě zachytil její křehké tělo dřív, než spadla na zem, jeho ruce se obtočily kolem jejího štíhlého pasu a držely ji blízko u sebe, dokud je nedělily jen centimetry. Pomalu se zadívala na muže, který vypadal jako muž, kterého si vždycky představovala, že si vezme, takového, o kterém často četla v románech. Jeho lískové oči jí pronikaly do čisté duše, když všichni v sále zalapali po dechu při pohledu na toho muže… ne, anděla, protože jak mohl být muž tak krásný? Za boží milosti. V žádném případě nemohl být tenhle muž jejím manželem, usoudila, že je to pravděpodobně bratr jejího manžela, protože očekávala chlápka s rozcuchaným vzhledem. "Omlouvám se, pane," okamžitě se omluvila a v panice od něj odstoupila s rukama sepjatýma. Neměla by být viděna v náručí jiného muže ve svůj svatební den, i když se její ženich chová jako flákač tím, že se neukazuje. "Mohlo by to být tím, že věříte pověstem?" zeptal se. "C-co tím myslíte?" zeptala se Amelia zmateně a upřeně na něj hleděla. "O-omlouvám se," omluvila se znovu. "Co by mohlo mou budoucí ženu přimět se omlouvat?" na rtech se mu vytvořil úsměv.