Améliino srdce se rozbušilo, když seděli vedle sebe, a co bylo ještě lepší, bylo to sedadlo v první třídě. Nervózně si pohrávala s prsty a tiše se dívala z okna.
Upřeně zírala na mraky, které jako by nikdy neměly konce. Po sedmihodinovém letu dorazili do Paříže. Vykročila z letiště s udiveným úsměvem na tváři, když na něj pohlédla.
"Vypadá to báječně," poznamenala.
"Počkej, až uvidíš Eiffelovu věž
















