Améliino srdce se rozbušilo, když seděli vedle sebe, a co bylo ještě lepší, bylo to sedadlo v první třídě. Nervózně si pohrávala s prsty a tiše se dívala z okna. Upřeně zírala na mraky, které jako by nikdy neměly konce. Po sedmihodinovém letu dorazili do Paříže. Vykročila z letiště s udiveným úsměvem na tváři, když na něj pohlédla. "Vypadá to báječně," poznamenala. "Počkej, až uvidíš Eiffelovu věž