Brzy jsme dorazili k obrovskému sídlu a já s úžasem zírala na jeho krásu. Jen jsem si představovala, že něco takového nikdy neuvidím zblízka na vlastní oči, ústa se mi otevřela a já si to neuvědomovala. "Je to opravdu velké," zamumlala jsem tiše. "Jsem rád, že se ti to líbí, i když je to docela daleko od ostatních domů," upozornil mě, a když jsem si všimla, že v okolí je jen málo domů a všechny mají podobnou strukturu, poznala jsem, že majitelé domů jsou neskutečně bohatí podle toho, jak to vypadá. Řidič zajel dovnitř a zastavil před budovou, než vystoupil, aby mi otevřel dveře. Jemně jsem vystoupila a dál tiše zírala na budovu, zdálo se mi, jako bych snila. "Můžeš zírat, jak dlouho chceš, ale můžeš se uklidnit? Už máme za sebou dlouhý den a potřebujeme se zahřát," řekl, chytil mě za ruku a vedl mě dovnitř. Zahřát se? Nemohla jsem si pomoct, ale bála jsem se toho, i když jsem v téhle oblasti měla zkušenosti, nevěděla jsem, jak mu to říct, co by si o mně pomyslel? Když jsem vešla dovnitř, údivem mi spadla čelist, jak krásné to tu bylo. Nemohla jsem si nevšimnout teplého světla, které se linulo stropními okny až k podlaze a jemné bílé záclony, která vpouštěla světlo dovnitř. Krémově bílá malba pokojů dělala pozadí svůdným a nechala vyniknout každému kusu nábytku. Všimla jsem si elegantních křesel s krásnými křivkami, vypadala tak měkce, že bych se na ně s radostí posadila. Na zdi viselo velké ohromující umělecké dílo, které odhalovalo krásnou zahradní scenérii a dodávalo krásnému obývacímu pokoji estetický nádech. "Je to krásné, že?" Asher si všiml mého chování, rychle jsem se uvolnila a odvrátila od něj pohled. "Ach, drahá ženo, nemáš důvod se kolem mě stydět, koneckonců ty a já spolu strávíme zbytek života." Jeho slova mě zaskočila a v obličeji se mi rozlil hřejivý pocit, až jsem si neuvědomila, že se mi na tváři objevil úsměv. Představa, že budu s ním, mě neděsila, v žádném případě by mi nevadilo být s takovým mužem, koneckonců ke mně byl po celou tu dobu hodný. "Dovol mi, abych tě zavedl do pokoje." Pokynul mi a šel o pár kroků rychleji než já, když mě vedl. Udělala jsem si čas, abych si všimla všeho, co jsem mohla, a mohla jsem být jen ohromena tím, jak krásné toto místo bylo, design, nábytek a umělecká díla byla pečlivě vybrána tak, aby odpovídala uklidňujícímu efektu, který působil domácky. "Tvůj domov je opravdu krásný," poznamenala jsem. "Je to teď náš domov, Amelie," připomněl mi a zastavil se, aby se na mě podíval. Zastavila jsem se a mlčky na něj zírala a čekala, co se stane. Zvedla jsem obočí a divila se, proč na mě zírá. "Pojď dál." Pokynul mi do pokoje po chvíli ticha. Nemohla jsem si pomoct a přemýšlela jsem, co udělal, ale rozhodla jsem se to nechat plavat. Měla jsem na mysli mnohem víc než to. Zdráhala jsem se vstoupit do pokoje s vědomím, co se má stát potom, srdce mi bušilo strachem, že by mi doslova mohlo vyskočit z hrudi a utéct. "Na co čekáš, ženuško?" Zavolal, když si všiml, že ho nenásleduji. "Ach, promiň," omluvila jsem se a vešla dovnitř se svěšenou hlavou. Všimla jsem si, že stojí v rohu a prohlíží se ve velkém zrcadle připevněném ke zdi. Pohlédla jsem na pokoj, který byl vytvořen k dokonalosti, křičel jednoduchostí a luxusem zároveň, měl jemné osvětlení z oken, které se mísilo s teplým osvětlením v pokoji. V rohu mě zaujala postel velikosti King s bílými prostěradly, které jí dodávaly útulný vzhled. Poznala jsem, že je měkká a spaní na ní bude velmi lákavé. Vedle ní byl noční stolek, na kterém byla umístěna lampa se stromovým interiérem, nikdy jsem takovou neviděla a byla jsem z ní v šoku. Vedle ní byla váza s čerstvými bílými pavoučími liliemi, které jsem naprosto zbožňovala, ale neměla jsem tušení, jak se o nich dozvěděl. Překvapeně jsem se na něj otočila. "Něco?" Zeptal se a otíral si krev z obličeje, úplně jsem zapomněla, že ji má. "Neměl bys zajít k doktorovi, aby se na to podíval? Pravděpodobně máš otřes mozku," řekla jsem mu. "Není se čeho bát, Amelie, jsem dost starý na to, abych věděl, jestli potřebuju doktora nebo ne." Znovu se prohlédl v zrcadle, aby se ujistil, že na jeho obličeji nejsou žádné další známky zaschlé krve, než se na mě otočil. "Dobře tedy," přikývla jsem a ještě jednou se podívala na pokoj. Všimla jsem si, že na zdi visí krásné plátěné obrazy. "Jsem teď unavená, takže se půjdu osprchovat." Bez dalšího čekání jsem zamířila do skříně a svlékla si oblečení. Při tom jsem zaslechla otevření a zavření dveří, takže jsem usoudila, že už odešel z pokoje, a obtočila jsem se ručníkem, který jsem viděla úhledně složený na toaletní stoličce, když jsem zaslechla klapání podpatků a zastavila jsem se. "Kdy jsi mi to chtěl říct?" Zaslechla jsem ženu mluvit, byla jsem ohromená, protože jsem předpokládala, že jsme v domě jen my dva. "Je nějaký důvod, abys to věděla?" Odpověděl jí Asher. Rychle jsem se opřela o dveře, abych si byla jistá, že mi neunikne žádný detail z toho, co říkají. "Kdy jsi mi to chtěl říct, že se ženíš s jinou ženou?" Zeptala se znovu, byla jsem zmatená a zároveň se bála, jaké drama se má odehrát. "Jak se opovažuješ přede mnou něco takového skrývat?" "Skrývat? Myslíš si, že jsem měl jinou možnost?" Vyplivl Asher, v jeho hlase byl cítit hněv. "Neměl jsi jinou možnost?" Ušklíbla se. "Myslíš si, že mluvíš s dítětem?" "Pojďme si promluvit venku," navrhl. V tu chvíli jsem si neuvědomila, že jsem otočila knoflíkem a spadla obličejem na zem, čímž jsem upoutala jejich pozornost. Sakra.