Doma byla jako vždycky tichá jako hrob. Amélie hodila klíče na pult a svalila se na gauč, v hlavě jí to stále bzučelo z rozhovoru s Claire. Otázka visela ve vzduchu jako duch: *Co vlastně chceš?* Na stole jí zavrněl telefon a srdce jí poskočilo, když uviděla Tristanovo jméno. *„Doufám, že máš hezký den. Jen na tebe myslím."* Amélie zírala na zprávu, její emoce byly zamotané klubko viny a touhy. Pr