Následujícího rána dorazila Amélie do své kanceláře brzy, doufajíc, že si utřídí myšlenky, než začne den. Když otevřela dveře, všimla si na svém stole kousku papíru. Zamračeně ho zvedla. Poznámka byla psaná známým písmem, písmem Lauren. „Musíme si promluvit. Nechtěla jsem, aby to zašlo tak daleko.“ Améliino srdce bušilo, když si ta slova přečetla znovu. Laurenino písmo nenechávalo nikoho na pochyb