Jej Ženich "Ty jsi – můj ženich?" Amelia nevěřícně zírala na muže, který se na ni usmíval s tak ladnou aurou. "Ve tvých snech vypadá tak uboze jako ty?" Protočila očima a odstrčila svou sestru stranou, chtěla se přiblížit k Asherovi, ale on ji odstrčil, aniž by se staral o to, jestli se Emily zraní. "Co tě vede k tomu, že bys u mě vůbec někdy měla šanci?" Zamračil se na ni a otočil se k Amelii, která měla na rtech lehký úsměv, protože cítila zadostiučinění, když viděla Emily v takové hanbě. "Je taková 'vyber si mě'." Ukázal na Emily. "Jak se s tímhle vyrovnáváš?" "No, je to těžší, než dokážu vysvětlit." Amelia pokrčila rameny a zadívala se na muže před sebou. "Kdo jsi?" Zeptala se zvědavě. "Je v pořádku, jestli pan White nechce v té svatbě pokračovat, ale-" "Kdo by odmítl vzít si ženu jako ty?" Jeho hluboký, a přesto jemný hlas jí zazněl v uchu a způsobil, že jí v břiše začali létat motýli. Vzpomínky na předchozí den jí proběhly hlavou, když se na něj podívala. "Někdo, s kým jsem si přála být." Její oči se zdály smutné. "Bolí mě, že to nejsem já." Byl zarmoucený, ale stále se na ni usmíval. Znovu se zadívala na toho cizince a připustila si, že by nikdy nemohl být pohledným králem a jejím manželem. "Kdo jsi?" Zeptala se se povzdechem. "Pochybuji, že se ta svatba uskuteční, protože se zdá, že mě nechce, jen chci, aby mě nechal-." Zahleděla se mu do očí, které ji uchvátily jako rozkvetlý květ. Zvedl ruku k její tváři a jemně ji pohladil dlaní, byla zmatená jeho chováním, ale její tělo ji neposlouchalo a roztávalo pod jeho dotekem. "Omlouvám se, že jsem tě nechal čekat." "C-co tím myslíš?" Zmateně se zamračila. "Jsem tvůj budoucí manžel." Přiznal s obrovským úsměvem na tváři, jeho blond vlasy mu spadly do obličeje, když se naklonil blíž. "Asher White." "To není možné!" Emily zaťala pěsti vzteky. "Přestaň kňučet jako dítě!" Její matka ji okamžitě napomenula a odtáhla ji stranou, když kráčela k Asherovi. "Je dobře, že jsi konečně dorazil, ale mohl jsi nás informovat, protože jsme nečekali-" "Že budu vypadat dobře?" Ušklíbl se, protože věděl, co se mu chystá říct, a tím ji umlčel. "Vypadá to, že jsi uvěřila těm pověstem." Ušklíbl se. Nejenže tenhle muž vypadal lépe, než si představovali, ale také vypadal... "V žádném případě s touhle svatbou nebudu souhlasit!" Emily vzlykala. "Proč ne? Chtěla jsi, aby se to stalo, abys mohla být s Rickem, že?" Amelia se jí posmívala. "Drž hubu, ty děvko!" Vyštěkla. "Všechno se stalo kvůli tobě! Kdybys sis vzala toho vandráka Ricka, nebyla bych do tohohle zmatku zatažená." "Nechovej se jako dítě a přiznej se ke svým činům." Amelia ji pokárala. "Neopovažuj se se mnou takhle mluvit!" Emily vyjela. "Ticho, vy dvě, není třeba dělat povyk." Její nevlastní matka je obě napomenula. "Překvapuje mě, že jsi neodešla, na rozdíl od mnoha nevěst, které utekly, než jsem dorazil... Musíš milovat svou rodinu, abys udělala takovou oběť." Usmál se na ni. "No, negramotná opuštěnka vlastní rodinou ti nebude k ničemu." Řekla Emily. "Emily!" Její otec ji varoval. "Na čí straně jsi?" Zakřičela na svého otce s slzami v očích. "Všichni ji opouštějí, protože má smůlu! Dokonce i její přítel ji opustil, co na ní asi viděl, na zničené osobě, jako je ona?" Emily zařvala, když Amelii z očí vypadly slzy, Emilyina slova ji zranila a připomněla jí špatné vzpomínky, které chtěla navždy zamknout. "Nikdy se jí nepodaří nic dobrého." "Stojíš tam a plácáš nesmysly a chováš se, jako bys nebyla samotný ďábel." Amelia odsekla vztekle, ale její hlas se chvěl. "Nikdo tě nikdy nebude milovat, protože si to nezasloužíš, proč se nikdo nepřiklání na mou stranu?" Plakala. "Protože jsi lhářka." Rickův hlas upoutal pozornost všech, Amelia byla šokovaná, že se Rick obrátil proti Emily. Kráčel k Amelii s provinilým výrazem ve tváři. "Amelia, věř mi, když jsem viděl, že bych dal cokoliv, abych byl teď ten, kdo stojí vedle tebe." "Ricku." Její hlas vyšel jako šepot. "Proč?" "Nech mě domluvit, miláčku." Slabý úsměv se jí objevil kolem rtů, když se na ni zadíval. "Nesnesu, aby jiný muž udělal stejnou hloupou chybu jako já." Přikývla a klidně poslouchala všechno, co jí chtěl říct. "Vím, že jsem ti ublížil víc než kdokoliv jiný, protože jsem zradil tvou důvěru a podváděl tě, ne že bych z toho úplně vinil Emily, ale ta mě krmila tolika lžemi, které mě úplně zaslepily." Jeho hlas se zlomil, když obrátil pohled k Asherovi. "Amelia je vzácný drahokam, který si každý muž přeje najít, takže se o ni prosím starej." "Asi ses přes ni ještě nepřenesl, jak vidím." Vložil se do toho Asher. "Nemyslím si, že se někdy přenesu, ale jsem v klidu, když vím, že je s někým, kdo se k ní bude chovat lépe." Pokrčil rameny. "To udělám... Slibuji." Asher jemně přitáhl Amelii k sobě, otočil se k davu a povzdechl si. "Chci se omluvit za své zpoždění jménem své rodiny... Vynahradím to." Otočil se k Amelii a poklekl na jedno koleno s úsměvem na tváři. "Amelio, uděláš mi tu čest a staneš se mou ženou?" Jeho oči se zahleděly do jejích, roztály její srdce, když se na něj dívala zpět, překvapená a bezradná. "Ashere -" "Vezmeš si mě?" Jeho oči ji prosily, aby ho nezklamala, zakousla se do spodního rtu, když se jejich oči střetly a po tváři jí stekly slzy. "Je v pořádku, jestli n-" "Ano... Vezmu si tě." Amelia odpověděla s návalem vzrušení, přemohla ji, vytáhl z kapsy prsten, nasadil jí ho na prst a políbil ho. "Teď jsi moje a já jsem tvůj." Šťastně se na ni usmál. "V žádném případě se to nestane pod mým dohledem." Emily se vrhla na svou sestru, ale jeden Asherův strčenec ji srazil k zemi. "Nikdo neubližuje mé ženě." Zavrčel na ni.