Sofie se opřela do kancelářské židle a točila mezi prsty perem, smích jí přetékal, jak Drexův hlas pronikal telefonem. „Vážně, neměla sis se mnou dělat starosti, Sofie,“ Drexův hlas zněl hladce a vyrovnaně, jako uklidňující balzám. „Můj přítel mě vyzvedl, takže jsi byla ušetřena té hrozné úlohy řešit nemocniční chaos.“ „Jsi si jistý? Cítím se špatně. Není každý den, kdy někdo, koho znáš, skončí v