Luca se opřel do křesla, tíha všeho na něj doléhala jako kovadlina. Jeho kancelář, kdysi bašta kontroly a strategie, ho teď dusila. Elegantní mahagonový stůl před ním byl posetý rozházenými papíry a sklenkou nedotčené whisky. Jeho oči ale nesledovaly ten nepořádek, jeho mysl byla jinde, v neustálé smyčce přehrávala Simonova zlověstná slova. „Myslel sis, že se nedozvím o tvém malém výletu do Kalifo