Sofiiny prsty létaly po klávesnici, oči upřené na obrazovku, jako by čísla a data, která na ni zírala zpět, mohla nějak vymazat vzpomínku na včerejší polibek. Naklonila se dopředu, předstírala, že je ponořená do práce, ale její mysl neustále bloudila zpět k tomu, jak se Lukovy rty cítily na jejích, k intenzitě toho okamžiku a k šokovanému výrazu, který následoval, když se odtáhla. „Soustřeď se,“ z