Luca seděl sám v tlumeně osvětleném obývacím pokoji a sledoval dveře, kterými Sophia práskla, když odcházela. Ozvěna jejích kroků utichala, ale její poslední slova ho stále pálila v mysli. Její nevěřícnost, její hněv, dívala se na něj, jako by byl nějaký padouch vymýšlející si historky ze žárlivosti. Neviděla, co viděl on; nechápala, jakou hrozbu Gonzalez pro ni představuje, pro ně oba. S hlubokým