Mlhavé teplo naplňovalo tmu. Sofie se vznášela někde mezi realitou a snem, jako by se unášela v rozlehlém, zastíněném moři. Kdesi v hlubinách si myslela, že slyší hlas, stálý, známý, který se k ní natahuje skrze mlhu. Slova byla jemná, protkaná něčím, co nedokázala pojmenovat. Pak, jako šepot nesený prázdnotou, to uslyšela jasně: "Miluji tě, Sofie." Slova pronikla tichem a zanechala po sobě zvlášt