Sofiiny oči se prudce otevřely do tlumeného, neznámého stropu jejího hotelového apartmá, ticho bylo tak husté, až zneklidňovalo. Na okamžik skoro zapomněla, kde je, sterilní chlad místnosti na ni doléhal. Pak se jí vrátily vzpomínky, otcův hněv, hádka s Lucou, zrada a izolace, kterou si sama vnutila. Zhluboka se nadechla, nechala vzduch, aby ji uklidnil, posadila se, odhrnula si vlasy a snažila se