Než se rozhodli zastavit, Sunny byl na pokraji omdlení. Po hodinách a hodinách putování po drsném horském svahu bylo jeho tělo téměř na hranici svých možností. K všeobecnému překvapení se však zdálo, že Shifty je na tom ještě hůř než on. Oči darebáckého otroka byly zakalené a nesoustředěné, bezcílně bloudily kolem. Jeho dech byl roztřesený a mělký, jako by něco vyvíjelo tlak na jeho plíce. Vypadal horečnatě a nezdravě. Jakmile Hero našel vhodné místo pro tábor, Shifty se prostě zhroutil na zem. Nejvíce znepokojující na tom všem byl nedostatek rozzlobeného nadávání, na které si už zvykli. Otrok ležel tiše a nehybně, jen pohyby jeho hrudníku prozrazovaly, že ještě žije. O několik okamžiků později s třesoucí se rukou otevřel svou láhev a chtivě se napil několika velkých doušků. "Šetři vodou," řekl Hero a do jeho obvykle stoického hlasu se nějakým zázrakem vloudil náznak obavy. Shifty nedbal na tato slova a pil dál, dokud láhev úplně nevyprázdnil. Scholar nevypadal o moc lépe než on. Namáhavý výstup si na starším otrokovi vybral těžkou daň. Navzdory nesnesitelnému chladu byl zpocený, s krví podlitýma očima a zachmuřeným výrazem v obličeji. Sunny, který byl z těch tří nejslabší, to nějakým zázrakem zvládl nejlépe. "Nemůžeme prostě roztavit sníh, až dojde voda?" Hero se na Scholara podíval komplikovaným pohledem. "Může nastat chvíle, kdy nebudeme moci rozdělávat oheň, abychom na sebe neupozornili." Nikdo se nevyjádřil, protože všichni dobře věděli, čí pozornosti se musí vyhnout. Vzpomínka na hrůzu Horského krále byla stále čerstvá v jejich myslích. Naštěstí se dnes Herovi podařilo najít přirozený výklenek v horské stěně, který se nebezpečně tyčil za úzkým skalním výstupkem. Oheň byl dobře ukrytý za skalami, což jim umožnilo užívat si jeho tepla bez obav, že budou zpozorováni. Nikdo neměl náladu mluvit, a tak jen opékali plátky hovězího masa nad plameny a jedli v tichosti. V době, kdy se obloha zcela zčernala, Shifty a Scholar už spali, ztraceni v zajetí svých vlastních nočních můr. Hero vytáhl svůj meč a přesunul se na okraj skalního výběžku. "Zkus si taky odpočinout. Já budu držet první hlídku." Sunny mu přikývl a unaveně si lehl k ohni. Usínání uvnitř snu pro něj bylo novou zkušeností, ale nečekaně se ukázalo, že je docela všední. Jakmile se jeho hlava dotkla země, jeho vědomí sklouzlo do tmy. Po chvíli, která se zdála jen jako zlomek sekundy, ho někdo jemně probudil. Sunny, omámený a dezorientovaný, několikrát zamrkal a konečně si všiml, že se nad ním vznáší Hero. "Ti dva nevypadali moc dobře, takže je lepší dát jim trochu času na zotavení. Nenech plameny uhasnout a probuď nás, až začne vycházet slunce. Nebo pokud... pokud se objeví ta bestie." Sunny tiše vstal a vyměnil si místo s Herem, který přidal do ohně pár polen a brzy usnul. Na několik hodin zůstal sám. Obloha byla černá, s tlumenými hvězdami a ostrým srpem nového měsíce. Jeho světlo však nestačilo proniknout do tmy, která obklopovala horu. Zdálo se, že to dokážou jen Sunnyho oči. Seděl tiše a díval se dolů cestou, kterou přišli. I přes to, že se jim během předchozího dne podařilo vyšplhat poměrně vysoko, stále viděl vzdálenou stuhu silnice. Dokonce ji dokázal vystopovat až k té kamenné plošině, kde se odehrál boj s tyranem. Drobné tečky, které poskvrňovaly kameny, byly mrtvoly otroků. Když je sledoval, zpod útesu se pomalu plazila tmavá postava. Chvíli zůstala nehybně a pak se pohnula vpřed a škrábala drápy o zem. Pokaždé, když dráp zasáhl jedno z těl, tyran ho popadl a přitáhl si ho k tlamě. Vítr přinesl k Sunnyho uším tlumené zvuky křupajících kostí. Trhl sebou a nechtěně shodil ze skalního výstupku malý kámen. Ten spadl, narazil na svah a pak se skutálel dolů, čímž způsobil, že ho následovalo několik dalších. Hluk padajících kamenů zněl v tiché noci jako hrom. Daleko dole tyran náhle otočil hlavu a podíval se přímo na Sunnyho. Sunny zamrzl, zkamenělý. Bál se vydat i ten nejmenší zvuk. Na chvíli dokonce zapomněl dýchat. Tyran na něj zíral přímo, aniž by cokoliv dělal. Uplynulo několik mučivých sekund, z nichž každá se zdála jako věčnost. Pak se tyran klidně otočil a pokračoval v požíraní mrtvých otroků, jako by Sunnyho vůbec neviděl. 'Je slepý,' náhle Sunny pochopil. Nadechl se a s rozšířenýma očima sledoval Horského krále. Byla to pravda. To stvoření nevidělo. Když se ohlédl za vším, co se stalo dříve, byl si svou domněnkou stále jistější. Ty mléčné, bezvýrazné oči. Když se nad tím zamyslel, nikdy neviděl tyrana, jak s nimi vůbec hýbe. A když Sunny shazoval vůz z útesu, tyran zareagoval až poté, co vůz začal padat a hlasitě škrábat o skály. Samozřejmě! Teď to všechno dávalo smysl. *** Za úsvitu Sunny probudil ostatní. Hero doufal, že plnohodnotný noční odpočinek Shiftymu a Scholarovi prospěje, ale jeho naděje se rozplynuly. Oba otroci vypadali ještě hůř než předtím. Bylo to, jako by včerejší výstup Scholara příliš vyčerpal. Shiftyho stav se však nedal vysvětlit pouhým přepracováním. Byl smrtelně bledý a roztřesený, s polovědomýma očima a ztraceným výrazem v obličeji. "Co se s ním děje?" Scholar, kterému samotnému nebylo zrovna dobře, bezmocně zavrtěl hlavou. "Může to být horská nemoc. Na různé lidi působí různě." Jeho hlas zněl chraplavě a slabě. "Jsem v pohodě, idioti. Vypadněte mi z očí." Shiftymu dělalo potíže tvořit celé věty, ale stále trval na tom, že je v pořádku. Hero se zamračil a pak vzal většinu zásob, které měl vzdorovitý otrok nést, a přidal je ke svému vlastnímu nákladu. Po krátkém zaváhání dal něco i Sunnymu. "Stalo se něco, když jsme spali?" Sunny na něj několik sekund zíral. "Monstrum sežralo mrtvé." Mladému vojákovi se zamračení prohloubilo. "Jak to víš?" "Slyšel jsem to." Hero se přesunul na okraj a podíval se dolů, snažil se rozeznat vzdálenou kamennou plošinu. Asi po minutě zatnul čelist a poprvé projevil známky nejistoty. "Pak se budeme muset pohybovat rychleji. Pokud to stvoření skončí se všemi těly, půjde si pro nás. Musíme najít tu starou cestu před setměním." Vyděšení a skleslí se znovu vydali na cestu a pokračovali ve stoupání. Sunny pomalu umíral pod tíhou přidaného nákladu. Naštěstí Shifty a Scholar už vypili většinu vody, čímž ji trochu odlehčili. 'Tohle je peklo,' pomyslel si. Stoupali výš, a výš, a výš. Slunce stoupalo s nimi a pomalu se blížilo k zenitu. Nebylo slyšet žádné rozhovory, žádný smích, jen namáhavé dýchání. Každý ze čtyř přeživších se soustředil na své vlastní kroky a postoj. Shifty však zaostával stále víc a víc. Jeho síly ho opouštěly. A pak, v určitém okamžiku, Sunny uslyšel zoufalý výkřik. Když se otočil, stihl zahlédnout jen panikou zkřivenou tvář. Pak Shifty spadl dozadu, noha mu uklouzla na ledem pokryté skále. Tvrdě dopadl na zem a skutálel se dolů, stále se snažil něčeho zachytit. Ale bylo už pozdě. Zmrazení na místě a bezmocní mohli jen sledovat, jak se jeho tělo kutálí po svahu a zanechává na skalách krvavé stopy. S každou sekundou vypadal Shifty méně jako člověk a více jako hadrová panenka. O několik okamžiků později se konečně zastavil a narazil na vrchol velkého vyčnívajícího kamene v hromadě rozbitého masa. Shifty byl mrtvý. .me😉