Slunný si užíval horkou sprchu. Po jejich krátkém rozhovoru ho Mistr Jet poslal, ať se umyje, s tím, že "páchne Noční můrou". Nepřirozený spánek Kouzla zpomalil metabolismus těla a lékařský přístroj, ke kterému byl připoután, se měl postarat o zbytek, ale i tak spal celé tři dny. I když jen psychologicky, vůně krveprolití a zoufalství kolem něj přetrvávala. 'Ach, jsem v nebi,' pomyslel si Slunný a snažil se dočasně zapomenout na hrozící katastrofu Chyby. Byl sám ve sprchách policejní stanice a relaxoval pod proudy horké vody. Po chvíli Slunný neochotně otočil kohoutkem a přešel k věšáku s ručníky. Náhodou se uviděl v zrcadle. Změny v jeho postavě byly jemné, ale znatelné. Jeho bledá pokožka vypadala o něco zdravěji, jeho svaly o něco výrazněji. Vypadal štíhle a svalnatě, místo vyhuble a křehce, jako dřív. Jeho tmavé vlasy se mírně leskly a jeho oči zářily. Nicméně, stále byl spíše malý. Ne zrovna obrázek mužné krásy, abychom byli upřímní. 'Květinový chlapec, co?' pomyslel si Slunný plný hořkosti. Pak náhle ztuhl, když si všiml něčeho zvláštního. Když se díval na sebe v zrcadle, odraz jeho stínu se zdál pohybovat. Bylo to, jako by stín sklonil hlavu a tiše si zakryl obličej dlaní. Slunný se rychle otočil a probodl svůj stín nervózním pohledem. Všechno se ale zdálo normální. Stín dělal přesně to, co měl, opakoval každý jeho pohyb. .me "Jasně jsem viděl, jak se hýbeš," řekl a cítil se trochu divně. "Právě jsi se pohnul sám od sebe, že jo?!" Slunný se zamračil na stín, který mu poslušně zamračení oplatil. "Hýbal ses, nebo ne?" Stín nadšeně zavrtěl hlavou. 'Cože?!' "Co tím chceš říct, "ne"?! Právě jsi pohnul hlavou! Myslíš si, že jsem blázen?" Stín se chvíli zamyslel a pak pokrčil rameny. Slunný zůstal s otevřenou pusou. "Tvůj stín je nezávislejší než většina. Je to neocenitelný pomocník," zamumlal nakonec. Správně. Tak Kouzlo popsalo jeho Aspektovou schopnost. Ale co přesně jeho stín dokáže? Rozhodl se trochu experimentovat. "Hej, ty. Řekni mi, co umíš." Stín byl tichý a nehybný. 'Správně. Nemá hlasivky.' Jako by to dávalo smysl! Stíny neměly mít ani svaly, a přesto se uměl hýbat. "Ehm… ukaž mi to?" Žádná reakce. Zdá se, že stínu stačí předstírat, že je obyčejná, neživá skvrna temnoty. Slunný si povzdychl. 'Dělám to špatně.' Nezávislý nebo ne, stín byl stále jeho součástí. Byl projevem jeho Aspektové schopnosti. Takže místo toho, aby se ptal stínu, měl by se ptát sám sebe. "Nebudeš mluvit, že ne?" Slunný zavřel oči a nasměroval své vnímání dovnitř, zkoumajíc sám sebe poprvé od návratu do skutečného světa. Cítil tlukot svého srdce, stálé zvedání hrudníku, mírný chlad sprchového koutu. Slyšel kapky vody dopadající na dlážděnou podlahu. Cítil pohyb filtrovaného vzduchu proti své kůži. A tam, na hranici jeho vědomí, něco nového. Zcela nový smysl. Slunný se na to soustředil a náhle se mu otevřel úplně jiný svět. Bylo těžké ho popsat slovy, stejně jako by měl člověk potíže vysvětlit, jaký je pocit slyšet nebo se dotýkat. Bylo to, jako by mohl komunikovat s rozsáhlými formami, které ho obklopovaly, a získat pochopení jak jejich vlastního tvaru, tak okolního prostoru, vedené různými stupni tlaku, které vyvíjely na jeho mysl a jeden na druhého. Toto pochopení přišlo přirozeně a okamžitě, jako instinkt. Tyto formy byly stíny. A mezi nimi jeden – ne největší, ale nejhlubší – nepůsobil jako vnější entita. Byl jako součást jeho duše, za boží milosti. Jakmile Slunný pochopil ten pocit, mohl stín vnímat stejně, jako vnímal své končetiny. Jediný rozdíl byl v tom, že jeho končetiny byly z masa a stín byl z absence světla. Slunný otevřel oči a podíval se na stín. Pak, s myšlenkou, si přál, aby zvedl ruku. Stín zvedl ruku. Přál si, aby seděl, stál, otočil se, kopl. Pak si přál, aby změnil tvar, proměnil se v kruh, pak v čáru, pak v monstrum. A nakonec zpět do své vlastní siluety. Stín byl proměnlivý a tekutý jako voda. Jedinou konstantou byla jeho velikost. "Ha! Co ty na to?" Stín se zamračil, pak neochotně zvedl palce. "Ale jak jsi užitečný?" Přál si, aby stín zasáhl věšák na ručníky. Poslušně se pohnul a zasadil silný kop. Samozřejmě, protože to byl jen stín, jeho noha prošla ručníky neškodně, aniž by je jen trochu rozhoupala. "Je to… všechno, co umíš?" V jeho mysli se obraz stínových chapadel trhajících mocného tyrana na malé kousky bezohledně rozpadl a roztříštil. Zdálo se, že nebude s Bohem Stínů soutěžit hned tak. Jak politováníhodné. Stín se na něj podíval s opovržením. Pak pokrčil rameny a přestal se hýbat úplně, zjevně uražený. Slunný si povzdychl a vzal z věšáku ručník. "Dobře. Prozkoumám to později." *** O několik minut později měl na sobě čistou policejní teplákovou soupravu a mířil do jídelny. Mistr Jet na něj čekala u jednoho ze stolů se dvěma tácy plnými pářícího se syntetického jídla před sebou. "Posluž si." Slunný se podíval na levnou krupičnou kaši, která se příliš nelišila od toho, co jedl na okraji města, a povzdychl si. Nějakým způsobem očekával, že jeho první jídlo po tom, co se stal Spáčem, bude honosnější. I tak to bylo jídlo. Sedl si a začal hltat kaši nenasytně. Měl velký, velký hlad. Během toho se jeho myšlenky začaly toulat. Slunný se podíval na Jet a přemýšlel. Kouzlo mu řeklo, aby si našel mistra, a další věc, kterou věděl, byla žena, která si říkala Mistr přímo před ním. Snažil se představit si, že je poslušným otrokem někoho, jako je ona. V jeho mysli se začaly objevovat divné myšlenky… 'Víš co, Slunný,' pomyslel si s temnou ironií. 'Znám tvoje štěstí, tohle by byl ideální moment, aby se zeptala…' "Na co myslíš?" Slunný se krupičnou kaší zadusil. Cítil, jak se mu otevírají ústa, a vložil veškerou svou vůli do toho, aby zůstal zticha. Sekunda uplynula, aniž by cokoliv řekl. Pak se v jeho mysli objevil zvláštní tlak, který se brzy proměnil v oslepující bolest. Vydržel to ještě několik sekund, než se vzdal. "Myslel jsem si, že by to byl ideální moment, abys se mě zeptala, na co myslím," řekl nakonec. Jet se na něj divně podívala. "Dobře. Už jsi skoro dojedl?" Slunný přikývl. "Tak začnu. Podle protokolu jsem povinna tě informovat o několika věcech. Je to většinou formalita. Především, co se týče tvé Noční můry…" Podívala se na něj a povzdychla si. "Máš nárok na bezplatné psychologické poradenství. Bez ohledu na to, jakou traumatickou zkušenost jsi zažil, není žádná hanba požádat o pomoc. Tvoje mysl je stejně důležitá jako tvoje tělo – je jen správné udržovat ji zdravou. Máš zájem?" Slunný zavrtěl hlavou. Jet pokrčila rameny a pokračovala: "Jak si přeješ. Můžeš si promluvit i se mnou. Bylo to velmi těžké?" Jak mohl odpovědět? "Bylo to současně mnohem horší, než jsem očekával, a přesně tak špatné, jak jsem očekával." Přikývla, spokojená s tímto vysvětlením. "To je dobrý přístup. Nebudu se dál vyptávat. My krysy z okraje města jsme mnohem odolnější, než si lidé myslí." Slunný se na ni překvapeně podíval. "Mistře Jet… vy jste vyrůstala na okraji města?" Usmála se. "Co? Nemůžeš to poznat kvůli mému vytříbenému chování a uhlazenému zevnějšku?" Několikrát zamrkal, překvapený. "To jsem nemohl poznat vůbec." Po chvíli přemýšlení dodal: "Je mezi Probuzenými hodně lidí, jako jsme my?" Jetin úsměv zmizel. "Ne. Není. Ve skutečnosti se dají spočítat na jedné ruce." Jak se dalo očekávat. Šance byly proti lidem, jako jsou oni, opravdu velké. To dělalo tři hvězdy na Jetině insignii ještě výjimečnějšími. 'Jednoho dne budu také Mistrem.' Když to dokáže ona, proč ne já? "Takže… co se stane teď? Co dalšího jsi mi povinna říct?" Slunný neměl tušení, co má dělat po odchodu z policejní stanice. Zimní slunovrat byl za několik týdnů. Jet se opřela a odpověděla: "To je v podstatě všechno. Je tu ještě několik dalších formalit, většinou se týkají tvé rodiny, ale… no. Četla jsem tvůj spis, takže vím, že se to netýká tebe. Jediné, co zbývá, je rozhodnout se, jak se budeš připravovat na svou první cestu do Říše snů." Podívala se na svůj komunikátor a zašklebila se. "Musím zůstat, tvoje štěstí je mimořádně špatné. Není moc času. Především: můžeš si dělat, co chceš. Nikdo tě nenutí, abys se rozhodl určitým způsobem. To znamená, že se můžeš rozhodnout připravovat se sám, nebo se nepřipravovat vůbec. Pařit, dokud nezhasnou světla." Slunný nebyl v paření příliš zběhlý. "Nicméně bych ti to nedoporučovala. Jako Spáč máš také nárok zapsat se na Akademii Probuzených. Bude ti poskytnuto jídlo, ubytování a široký výběr přípravných kurzů. Takto pozdě v roce se toho moc nenaučíš. Ale je to lepší než nic." Několik sekund mlčela a pak dodala: "Důležitější je, že se seznámíš s většinou lidí, kteří s tebou vstoupí do Říše snů. Někteří z nich se mohou stát tvými společníky na celý život." 'A někteří se mohou pokusit ten život ukončit, jakmile budeme uvnitř Kouzla,' dodal Slunný, čtením mezi řádky toho, co Mistr Jet řekla. "Tak co říkáš? Chceš, abych tě vzala na Akademii?" Slunný se zamyslel. Kupodivu jeho Chyba mlčela a nenutila ho odpovědět jedním nebo druhým způsobem. 'Je to proto, že jsem se ještě nerozhodl?' Nakonec se podíval dolů, na svůj prázdný tác, a rozhodl se. Zdarma ubytování a jídlo, říkáš? "Jo. Chci jít na Akademii." .me😉