Několik minut poté byl Sunny skleslý. Pak se ale sebral, zhluboka se nadechl a snažil se vychutnat čerstvý vzduch. V reálném světě se takový vzduch těžko hledal: mikroprach a další škodliviny ho dělaly drsným a nepříjemným, nemluvě o všeobecném zápachu předměstí. V lepších částech města usilovně pracovaly sofistikované filtrační systémy – filtrovaný vzduch ale chutnal sterilně a zatuchle. Pouze ti nejbohatší měli přístup ke skutečně příjemnému dýchání. A tady byl on, schopný si užívat neomezené množství panenského, lahodného vzduchu jako čebol druhé generace. "Skutečně, být vyvolen Kletbou má své výhody." Kdyby jen nebyla ta strašlivá zima, nebolely ho nohy a netrpěl v zápěstí a zádech! Otrokářská karavana se pomalu vlekla do kopce a stále více otroků klopýtalo a pravidelně padalo k zemi. Několikrát ti, kteří už nemohli chodit, byli odpojeni z řetězu a bez obřadu shozeni ze silnice dolů do propasti, která se rýsovala nalevo od ní. Sunny je sledoval padat s trochou soucitu. "Ubožáci. Odpočívejte v pokoji, vy ubohé duše." Celkově vzato, byl v dobré náladě. Bylo trochu divné cítit se dobře uprostřed této katastrofy Noční můry, ale naštěstí měl Sunny čas se na tuto eventualitu připravit. Když se poprvé objevily příznaky Kletby, nezvládal to dobře. Zemřít dřív, než se člověku naplní sedmnáct, není něco, s čím by se člověk snadno vyrovnal. Ale nakonec Sunnymu trvalo jen několik dní, než se s tím smířil. Poté, co navštívil provizorní místo posledního odpočinku svých rodičů – no, vlastně, protože byl příliš chudý na to, aby si mohl dovolit i tu nejlevnější pozici v pamětní budově, byly to jen dvě čáry vyryté do starého stromu – a přidal třetí čáru pro sebe, Sunny se najednou uvolnil a stal se bezstarostným. .me Koneckonců, už se nemusel starat o vydělávání peněz, shánění jídla, ochranu sebe sama a plánování budoucnosti. Jakmile se stalo to nejhorší, co se mohlo stát, čeho se ještě bát? Takže stát se otrokem a pomalu umírat zimou nebyl až takový šok. Kromě toho věděl, že ho zima nezabije – jednoduše proto, že už viděl, jaký osud čeká karavanu dál v horách. Obraz hromadících se kostí, které se povalovaly po zemi, měl stále čerstvě v paměti. S největší pravděpodobností to byla smečka monster, která karavanu zničí… a podle všeho se útok odehraje během několika hodin, ne dnů. Takže ještě měl šanci. Sunny využil příležitosti a rozhodl se znovu podívat na svůj status a znovu vyvolal runy. Naposledy byl příliš pobouřen Aspektem a pořádně si neprostudoval Atributy. I když nebyly tak důležité jako Aspekt, Atributy byly často rozhodujícím faktorem mezi životem a smrtí. Reprezentovaly přirozené vlastnosti a afinity člověka, někdy dokonce poskytovaly pasivní schopnosti a efekty. [Osudem Stíhaný] Popis atributu: "Nitky osudu se kolem tebe pevně obtáčejí. Nepravděpodobné události, dobré i špatné, jsou přitahovány tvou přítomností. Existují ti, kteří jsou požehnaní, a existují ti, kteří jsou prokletí… ale zřídka obojí." [Znamení Božství] Popis atributu: "Neseš slabou vůni božství, jako by se tě někdo kdysi dávno krátce dotkl." [Dítě Stínů] Popis atributu: "Stíny tě poznávají jako jednoho z nich." "Hmmm… Zajímavé." Sunny rychle rozpoznal první atribut, [Osudem Stíhaný], jako hlavního viníka jeho těžké situace. Na první pohled se zdálo, že naznačuje, že je předurčen k určitému osudu – například k mizerné smrti a zmizení beze stopy. Ale po přečtení popisu si uvědomil, že být stíhaný osudem vlastně jen znamená, že nepravděpodobné věci mají vyšší šanci se stát, když je nablízku. "Asi takhle se mi podařilo získat jeden z těch super vzácných neužitečných Aspektů – a ještě k tomu jeho podivnou variantu!" Pokud byl [Osudem Stíhaný] jeho vrozený Atribut, pak ty další dva pocházely z Aspektu [Chrámový Otrok]. [Znamení Božství] bylo víceméně přímočaré – mělo umožnit vstup do určitých posvátných míst uvnitř Říše Snu a vylepšit několik typů čarování. Protože v dohledu nebyla žádná posvátná místa a Sunnyho Aspekt neměl s čarováním nic společného, byl také neužitečný. [Dítě Stínů] byl divnější. Nikdy o něm neslyšel a neměl tušení, co má dělat – alespoň ne do té doby, než se slunce schovalo za horu a obloha začala tmavnout. K jeho překvapení Sunny zjistil, že vidí perfektně ve tmě, jako by bylo stále stejně jasné jako ve dne. Tato schopnost sama o sobě nebyla k zahození a bylo docela možné, že ho stíny odmění nějakými dalšími, dosud neznámými dary. "Konečně něco dobrého. Zajímalo by mě, jestli…" "Zastavit karavanu! Připravit se na táboření!" Na rozkaz hlavního vojáka se otroci zastavili a padli k zemi, otřesení a vyčerpaní. Malá mýtina, kde se silnice rozšiřovala, byla poněkud chráněna před větrem vyčnívající skalní masou, ale i tak byla příliš zima na to, aby se dalo snadno odpočívat. Vojáci se pustili do shánění otroků do těsného kruhu, nutili je sdílet teplo a zapálili velký táborák uprostřed tábora – i když ne dřív, než se postarali o své koně. Těžký vůz s jídlem, vodou a dalším nákladem, ke kterému byl pevně připevněn hlavní řetěz, byl posunut dopředu, aby blokoval vítr. Když se Sunny rozhlížel, všiml si, že mladý voják z dřívějška sleduje horu se složitým výrazem v obličeji. "Co je to za podivína." Brzy táborák plápolal. Silnější otroci se snažili najít cestu blíž k ohni, zatímco ti slabší, jako Sunny, byli nuceni sedět na vnějším konci kruhu a záda jim mrzla v chladu. Samozřejmě, jakýkoli pohyb byl ztížen tím, že byli stále připoutáni k řetězu. Proto ten známý otrok se širokými rameny skončil přesně tam, kde začal, navzdory veškeré snaze dostat se blíž k plameni. "Zatracení Imperiálové!" zasyčel, zjevně podrážděný. Vojáci chodili mezi otroky a dávali jim vodu a jídlo. Sunny, stejně jako všichni ostatní, dostal několik doušků ledové vody a malý kousek tvrdého, plesnivého chleba. Navzdory jeho nechutnému vzhledu se přinutil sníst všechno, jen aby byl stejně hladový jako předtím. Podle všeho nebyl jediný. Úskočný otrok, který šel za ním, se úzkostlivě rozhlížel. "Při všech bozích, krmili mě lépe i v kobkách!" Zoufalý plivl na zem. "A většina z nás nevinných mužů v kobce tam čekala na návštěvu šibenice taky!" Pár kroků od nich, kde končila dlážděná silnice a začínaly ostré skály, rostla ze sněhu hrst jasně červených bobulí. Sunny si jich všiml už dřív, shlukovaly se tu a tam podél silnice, a dokonce si všiml, jak hezky ty odolné věci vypadají v kontrastu s bílou. Úskočnému otrokovi se rozzářily oči, když se pokusil doplazit po čtyřech k bobulím. "Radil bych ti, abys je nejedl, příteli." Byl to znovu ten otrok s jemným hlasem. Sunny se otočil a konečně ho poprvé uviděl naživo. Byl to vysoký muž ve čtyřicátých letech, štíhlý a zvláštně pohledný, s důstojným vzhledem učence. Jak takový muž skončil jako otrok, byla záhada. Ale byl tam. "Ty a tvoje rady zase! Cože?! Proč?!" Učenec se omluvně usmál. "Těmhle bobulím se říká Krvavá zhouba. Rostou na místech, kde byla prolita lidská krev. Proto je jich vždycky hodně podél tras obchodu s otroky." "No a co?" Starší muž si povzdechl. "Krvavá zhouba je jedovatá. Pár bobulí může stačit na zabití dospělého muže." "Kliju!" Úskočný otrok se polekal a zamračil se na učence. Sunny jim nevěnoval velkou pozornost. Protože, když se rozhlížel, konečně rozpoznal místo tábora jako místo, kde byly v jeho vizi na začátku Noční můry kosti otroků pohřbeny pod sněhem. A byl ochoten se vsadit, že ať už je zabilo cokoliv, stane se to brzy. Jako by odpovídal na jeho myšlenky, z výšky se ozval hromový hluk. A v další vteřině se z oblohy zřítilo něco obrovského… .me😉