"Protože ta nestvůra není mrtvá." Tato zlověstná slova visela v tichu. Tři páry očí se rozšířily a upíraly se na Sunnyho. "Proč to říkáš?" Po zvážení Sunny dospěl k závěru, že tyran skutečně ještě žije. Jeho úvaha byla celkem přímočará: neslyšel, jak mu Kouzlo blahopřeje k zabití stvoření poté, co spadlo z útesu. Což znamenalo, že nebylo zabito. Ale to svým společníkům nemohl vysvětlit. Ukázal nahoru. "Ta nestvůra skočila z neuvěřitelné výšky, aby přistála na téhle plošině. A přesto jí to vůbec neublížilo. Proč by ji mělo zabít spadnutí z plošiny?" Ani Hrdina, ani otroci nenašli v jeho argumentu chybu. Sunny pokračoval. .me "Což znamená, že je pořád naživu, někde dole v horách. Takže tím, že se vrátíme, se vydáme přímo do její tlamy." Shifty hlasitě zaklel a připlazil se blíž k ohništi, s hrůzou v očích zíral do tmy. Učenec si mnul spánky a mumlal: "Samozřejmě. Proč jsem si to neuvědomil sám?" Hrdina byl z těch tří nejstočtější. Po zvážení přikývl. "Takže půjdeme nahoru a přes horský průsmyk. Ale to není všechno…" Pohlédl směrem, kam tyran spadl. "Pokud ta nestvůra ještě žije, je velká pravděpodobnost, že se sem vrátí a pak nás bude pronásledovat. Což znamená, že čas hraje zásadní roli. Budeme se muset pohnout, jakmile vyjde slunce." Ukázal na roztrhaná těla, která se povalovala na plošině. "Už si nemůžeme dovolit odpočívat celou noc. Musíme teď shromáždit zásoby. Kdyby byla šance, rád bych těmto lidem dopřál alespoň skromný pohřeb poté, co od nich sebereme všechno, co můžeme, ale bohužel, osud rozhodl jinak." Hrdina vstal a vytasil ostrý nůž. Shifty se napnul a bedlivě sledoval čepel, ale pak se uvolnil, když viděl, že mladý voják nejeví žádné známky agrese. "Jídlo, voda, teplé oblečení, palivové dříví. To je to, co musíme najít. Rozdělme se a splňme každý jeden úkol." Pak se špičkou nože ukázal na sebe. "Já vyříznu z volských těl nějaké maso." Učenec se rozhlédl po kamenné plošině – z větší části ponořené do hlubokých stínů – a zašklebil se. "Já se postarám o palivové dříví." Shifty se také rozhlédl vlevo a vpravo, s podivným leskem v očích. "Tak já se postarám o něco teplého na sebe." Sunny zůstal jako poslední. Hrdina se na něj dlouze podíval. "Většina naší vody byla uskladněna na voze. Ale každý z mých padlých bratrů nesl láhev. Seber tolik, kolik jich najdeš." *** Někdy později, dost daleko od ohniště, aby byl skryt ve stínech, Sunny hledal mrtvé vojáky a už ho tížilo půl tuctu láhví. Třesoucí se zimou konečně narazil na poslední zničené tělo oděné v kožené zbroji. Starý veterán – ten, který ho zbičoval za to, že se pokusil přijmout Hrdinovu láhev – byl vážně zraněn a umíral, ale zázračně se stále držel života. Hrozné rány mu pokrývaly hrudník a břicho a bylo jasné, že trpí velkou bolestí. Jeho čas se krátil. Sunny si klekl vedle umírajícího vojáka a prohlédl si ho, hledal jeho láhev. 'Jaká ironie,' pomyslel si. Starší muž se pokusil zaměřit oči na Sunnyho a slabě pohnul rukou, natahoval se po něčem. Sunny se podíval dolů a všiml si rozbitého meče ležícího na zemi nedaleko od nich. Zvědavě ho zvedl. "Hledáš tohle? Proč? Jste vy chlapi jako Vikingové, toužíte zemřít se zbraní v ruce?" Umírající voják neodpověděl a sledoval mladého otroka s nějakou neznámou, intenzivní emocí v očích. Sunny si povzdechl. "No, stejně se to může hodit. Koneckonců, slíbil jsem ti, že se budu dívat, jak umíráš." S tím se naklonil dopředu a podřízl starému muži hrdlo ostrou hranou svého zlomeného meče, pak ho odhodil. Voják sebou trhl a topil se ve vlastní krvi. Výraz v jeho očích se změnil – byl to vděk? Nebo nenávist? Sunny nevěděl. Iluze nebo ne, poprvé zabil člověka. Sunny očekával, že bude cítit vinu nebo strach, ale ve skutečnosti necítil vůbec nic. Zdálo se, že ho krutá výchova v reálném světě na tento okamžik dobře připravila, ať už k lepšímu nebo k horšímu. Tiše seděl poblíž starého muže a dělal mu společnost na této poslední cestě. Po chvíli mu do ucha zašeptal hlas Kouzla: [Zabil jsi spícího člověka, jméno neznámé.] Sunny sebou trhl. 'Aha, jasně. Zabíjení lidí je také úspěch, pokud jde o Kouzlo. V webtoonech a dramatech to obvykle neukazují.' Zaznamenal tu skutečnost a uložil ji stranou. Ale jak se ukázalo, Kouzlo ještě neskončilo. [Obdržel jsi Vzpomínku…] Sunny ztuhl a rozšířil oči. 'Ano! No tak, dej mi něco dobrého!' Vzpomínky mohly být cokoli, od zbraní po očarované předměty. Ta, kterou obdržel od nepřítele s hodností spícího, by nebyla příliš silná, ale i tak to byl dar: beztížný a nezjistitelný, schopný být vyvolán z ničeho pouhou myšlenkou, Vzpomínka byla neuvěřitelně užitečná. A co víc, na rozdíl od hmotných věcí by si ji mohl vzít s sebou zpět do reálného světa. Výhodu mít něco takového zpět na periferii bylo těžké přecenit. 'Zbraň! Dej mi meč!' [... obdržel Vzpomínku: Stříbrný Zvonek.] Sunny si zklamaně povzdechl. 'No, s mým štěstím, co jsem čekal?' Přesto stálo za to tuto věc prozkoumat. Možná měla mocné očarování, jako například schopnost vysílat ničivé zvukové vlny nebo odrážet blížící se střely. Sunny vyvolal runy a soustředil se na slova "Stříbrný Zvonek". Okamžitě se před jeho očima objevil obraz malého zvonku s krátkým textem níže. [Stříbrný Zvonek: malá památka na dávno ztracený domov, který kdysi přinášel svému majiteli útěchu a radost. Jeho jasné zvonění je slyšet na míle daleko.] 'To je ale sračka,' pomyslel si Sunny sklesle. Jeho první Vzpomínka se ukázala být v podstatě k ničemu… jako všechno ostatní, co vlastnil. Skoro začínal vidět téma v tom, jak se k němu Kouzlo chovalo. 'To nevadí.' Sunny zrušil runy a pak se pustil do odstraňování kožešinového pláště a teplých, pevných kožených bot z mrtvého muže. Jako důstojník měl kvalitu tohoto oblečení o stupeň vyšší než u obyčejných vojáků. Poté, co si je oblékl, se mladý otrok konečně poprvé od začátku Noční můry cítil v teple – nepočítaje krátkou dobu, kterou strávil u ohniště. 'Perfektní,' pomyslel si. Plášť byl trochu zkrvavený, ale to byl Sunny taky. Rozhlédl se kolem sebe a svýma temnýma očima snadno pronikl závojem tmy. Hrdina a Učenec byli stále uprostřed svých úkolů. Shifty měl hledat zimní oblečení, ale místo toho chamtivě stahoval prsteny z prstů mrtvých mužů. Sunny, neviděn jimi, zaváhal a zvažoval, jestli si to opravdu dobře promyslel. Jeho společníci byli nespolehliví. Budoucnost byla příliš nejistá. Dokonce i požadavky na úspěšné absolvování Noční můry zůstávaly záhadou. Jakékoli rozhodnutí, které by mohl učinit, by bylo v nejlepším případě hazardem. Přesto musel nějaká učinit, pokud chtěl přežít. Aniž by ztrácel čas přemýšlením, Sunny sebral láhve a povzdechl si.