Byl teprve říjen, ale vzduch v Kleymondu už měl ostrou, chladnou pachuť. Brzy ráno byla Maeve Reeseová ještě stočená v posteli, ztracená v hlubokém spánku. To trvalo, dokud do pokoje nevtrhla její matka, Valda, a její hlas prořízl ticho. "Maeve, vstávej! Přestaň se povalovat. Musíš se připravit – dnes je ten den. Ty a Jeff si jdete pro oddací list. Nenech ho čekat!" naléhala Valda. Slova "oddací list" zasáhla Maeve jako kýbl ledové vody. Vystřelila v posteli a na okamžik zaváhala, než sklopila pohled. "Mami, já si ho nechci vzít," zamumlala. "Co to sakra říkáš?" Valdin hlas se zvedl s nevírou. "Zbláznila ses? Jeff pochází z bohaté rodiny! Svatba s ním znamená, že budeš do konce života za vodou. Víš, kolik holek by se za tuhle šanci vraždilo, a ty říkáš, že ji nechceš?" "Spí s někým jiným. V žádném případě si ho nevezmu," řekla Maeve pevně. Právě včera přinesla Jeffovi lék na kocovinu, jen aby narazila na hořkou pravdu. Skrz škvíru ve dveřích ho viděla zamotaného v posteli s jinou ženou. Ten pohled rozbil její iluzi o něm a zanechal ji ohromenou tím, jak málo toho o muži, kterého si málem vzala, vlastně věděla. Maeve se s Jeffem Gravesem poprvé setkala v nemocnici, během jednoho z nejtemnějších období jejího života – její otec byl vážně nemocný a rodina si nemohla dovolit operaci, kterou zoufale potřeboval. Tehdy se objevil Jeffův otec, Wallace Graves, a zachránil situaci, zaplatil operaci a dokonce nabídl Maeveinu otci práci ve firmě rodiny Gravesových. Z vděčnosti za pomoc rodiny Gravesových – a pod tlakem obou rodin – Maeve nakonec Jeffovým návrhům podlehla. Za boží milosti se tak stalo. Zpočátku se Jeff zdál být klukem snů – milý, pozorný, vždycky tu pro ni byl. Ale v momentě, kdy odmítla posunout jejich vztah na fyzickou úroveň, se jeho chování obrátilo. Jeff se stal chladným, odtažitým a naprosto zlým. Často jí volal uprostřed noci a požadoval, aby mu přinesla léky nebo alkohol, bez ohledu na její pocity nebo potřeby. Poslední rok se Maeve cítila naprosto vyčerpaná – fyzicky, psychicky i emocionálně. Místo partnera se cítila spíš jako Jeffova osobní služka, která plní jeho rozkazy bez jediného poděkování. Minulou noc Maeve tiše plakala pod peřinou a doufala, že když se dnes Valdě svěří, její matka jí porozumí a nabídne jí útěchu. Ale místo toho byla Valdina reakce chladná a brutální. "Gravesovi nám dali štědrý zásnubní dar a my už jsme většinu z něj utratili. Pokud teď vycouváš, jak máme sehnat ty desítky tisíc, které potřebujeme na školné pro tvého bratra? Už jsi někdy přemýšlela o tom, co to znamená pro tvého tátu a pro mě? Co, chceš, abychom se vykrváceli, abychom to zaplatili?" štěkla Valda. Maeve na ni šokovaně zírala a myslela si: 'Já jsem ta, kterou zradili, a jí jde jen o ty zasrané peníze? Oni mi o tom zásnubním daru od Gravesových vůbec neřekli!' "Mami!" Maeveina frustrace vyvřela na povrch, ostřejší než kdy jindy. "On mě podvedl! Jak můžeš vážně očekávat, že tím projdu?" "Přestaň se vymlouvat," odsekla Valda odmítavě. "Všichni chlapi dělají chyby. Dokud se po svatbě dá do pořádku, co je na tom tak hrozného? Teď si pospěš a nenech Jeffa čekat!" Valdě bylo úplně jedno, jak Maeve trpí – byla příliš zaneprázdněná tím, aby se držela peněz, které měla v rukou. Vytáhla Maeve z postele, rychle ji umyla a převlékla a prakticky ji vytlačila ze dveří směrem k radnici. Když Maeve stála před radnicí, obklopená páry, které byly plné vzrušení a očekávání, přemohl ji drtivý pocit zoufalství. Měla to vědět – nikomu v její rodině nezáleží na jejích pocitech. Celý její život byl řízen jejími rodiči – školy, kam chodila, přátelé, které měla, dokonce i kariéra, kterou si vybrala. Dvacet tři let byla jejich hodnou dcerou, ale dnes jim nedovolí, aby ji dál ovládali, zvlášť ne, když to znamená vzít si muže, který se k ní chová jako k hadru. V tu chvíli ji napadla odvážná myšlenka: najít si někoho jiného, koho by si vzala, a zmařit plány její rodiny jednou provždy, než se Jeff vůbec ukáže. 'Ale kde sakra najdu někoho, koho bych si vzala v tak krátké době?' přemýšlela. Vtom prořízl vzduch za Maeve hluboký, mrazivý hlas. "Takže mi říkáte, že vám tak dlouho trvalo, než jste zjistili, že mi snoubenka utekla s bodyguardem?" Když slyšela, že je ten muž ve stejné situaci, Maeve si nemohla pomoct a otočila se, aby se podívala, kdo mluví – byl to vysoký, dokonale oblečený muž, který stál pod nedalekým stromem, tělem natočený tak, aby viděla jednu stranu jeho obličeje, jak mluví do telefonu. Byl neskutečně pohledný, jeho tmavý oblek byl ušitý na míru k dokonalosti a vyzařoval atmosféru impozantní elegance. I z několika metrů Maeve cítila intenzivní autoritu, kterou vyzařoval. Jeho rty se zkroutily do sardoniového úsměvu, když poslouchal hlas na druhém konci. "Ani se nenamáhejte hledat," odpověděl chladně. "Heh, už snad nejsou žádné jiné ženy? Opravdu se mám spokojit s někým, kdo už utekl s jiným mužem?" "Ale pane McDanieli, pan Gilbert McDaniel trvá na tom, abyste si buď našel jinou vhodnou ženu, nebo prostě někoho sebral z ulice. Dal jasně najevo: dnes se oženíte, ať se děje, co se děje. Jinak…" Hlas na druhém konci zaváhal. "By se nedožil…" V Maeveiných očích zajiskřila jiskřička naděje, když k němu tiše přistoupila. Byron McDaniel si frustrovaně promnul spánky. Jeho děda opravdu věděl, jak mu šlápnout na kuří oko. Zrovna když se Byron chystal odseknout, najednou ucítil jemné zatažení za rukáv. Otočil se a uviděl stát ženu, jejíž hlas byl sotva slyšitelný. "Promiňte, pane," řekla Maeve váhavě. "Slyšela jsem, že vám partnerka utekla. Nenapadlo mě, jestli byste si místo toho nevzal mě?"