Byronova tvář okamžitě potemněla, jako by se v jeho očích stahovala bouřková mračna. Maeve si všimla jeho nelibosti a rozpačitě se podrbala na tváři. "Pokud ti to vadí, můžu si vzít gauč..." "Není třeba," přerušil ji Byron chladným a pevným hlasem. "Uděláme to po tvém." Ujišťoval se, že je to jen na pár dní. Aspoň tam mu nikdo nedýchá na krk. Myslel si, že sdílet s ní postel není nic, co by nezvládl. Pozdě v noci, po dni naprostého chaosu, se Maeve konečně začala uvolňovat, když se zabořila do měkké postele a cítila, jak se její svaly pomalu uvolňují. Zrovna když se chystala usnout, matrace se mírně pohnula. Otočila hlavu a zjistila, že zírá na Byronův pohledný profil, a dech se jí zadrhl v hrdle. 'Jak jsem si nikdy nevšimla, jak malá je moje postel?' pomyslela si, náhle si uvědomila, jak stísněně se cítí. I s plyšákem, který fungoval jako provizorní bariéra, byli stále nepříjemně blízko. Tak blízko, že slyšela jeho pomalý, rovnoměrný dech. "Jestli máš něco na srdci, tak to prostě vyplivni," řekl Byron, když cítil její pohled na sobě. Jeho tón byl plochý, téměř znuděný. Maeve, přistižená při činu, cítila, jak jí zčervenaly tváře. Ale zvědavost zvítězila. "Ehm, můžu se zeptat... co děláš pro obživu?" Poprvé, když ho potkala, byl zbitý a na útěku před nebezpečnými lidmi. Dnes se zdálo, že ho opustila snoubenka, jen aby si ji místo toho vzal. Jeho život vypadal jako nepořádek, ale měl schopnosti. Zvlášť ji ohromilo, jak rychle našel skrytou kameru uvnitř jejího plyšáka. Byronovy oči se zúžily, když na ni pohlédl. 'Vážně hraje hloupou, aby mě přiměla sklopit gard?' přemýšlel. "Řídím," řekl a pokrčil rameny, jako by to nic nebylo. Maeve si tiše oddechla. 'Takže je řidič. To není tak zlé. Aspoň to není nic podezřelého. A docela to dává smysl s tou situací, ve které jsem,' pomyslela si. Uklidněná touto myšlenkou zavřela oči a začala usínat. Byronovi se naopak těžko uvolňovalo. Postel byla příliš malá, matrace nebyla zrovna měkká a i polštář připadal jako kámen. Ale co mu opravdu lezlo na nervy, byly Maeveiny vlasy. Několik zatoulaných pramínků jejích vlasů se přesunulo na jeho stranu a dotýkalo se jeho ucha. Zatnul zuby a odolával nutkání se jich dotknout. Jeho obočí se zamračilo frustrací. 'Dělá to schválně?' přemýšlel. ***** Ranní sluneční světlo bylo jemné, ale teplé, pronikalo do ložnice a vrhalo na postel měkkou, zlatavou záři. Obě postavy byly tak blízko sebe zamotané, že se zdálo, že mezi nimi není ani centimetr místa. Byronovy vnitřní hodiny byly jako vždy přesné. V sedm ráno se probudil, oči měl ještě napůl zavřené spánkem. Ale něco se zdálo divné – něco teplého a měkkého se na něj tisklo. Pohlédl dolů a uviděl Maeve, která měla být na druhé straně postele, nyní se nějakým způsobem uhnízdila v jeho náručí. Její tváře byly zbarvené jemnou růžovou, opírala se o jeho hruď, ruce měla obtočené kolem jeho a jednu z jejích dlouhých nohou přehozenou přes jeho. Tvrdě spala. Byronova tvář potemněla. Pokusil se ji odstrčit, ale držela se ho tak pevně, že se sotva mohl pohnout. Frustrovaný ji lehce štípl do nosu. Během několika sekund se trhaně probudila a lapala po dechu. Stále malátná Maeve na něj zmateně zamrkala, jen aby se setkala s jeho chladným, podrážděným pohledem. "Maeve, slez ze mě. Hned!" Byronův hlas byl ostrý, prořízl poslední zbytky jejího spánku a poslal jí mráz po zádech. Její oči se rozšířily, když si uvědomila, jak pevně je kolem něj obtočená. 'Do prdele! Ta měkká, útulná věc, kterou jsem objímala, nebyl můj plyšák – je to Byron!' Její tvář zrudla. Odplazila se pryč, její pohyby byly zmatené a nemotorné, snažila se dostat na okraj postele. "J-já se tak omlouvám! Nechtěla jsem! Obvykle spím mnohem lépe..." koktala, její hlas byl plný rozpaků a zmatených omluv. Byronova frustrace se jen prohloubila, když poslouchal její žvanění. 'Kolikrát už řekla, že to nebylo schválně, od té doby, co jsme se vzali? Hraje nevinnou a přitom plánuje své tahy – stejně jako zbytek rodiny McDanielových,' pomyslel si temně. Věnoval jí chladný, tvrdý pohled a vyštěkl: "Drž se ode mě sakra dál." S tím odhodil peřinu, vylezl z postele a vyrazil z místnosti. Maeve potlačila nutkání vyhrknout: "Spletla jsem si tě s blbým polštářem!" Místo toho spolkla svá slova a cítila se trochu udušená jeho postojem. Naštvaně si pomyslela: 'Vážně? Není to, jako bych to udělala schválně. Ale chová se, jako bych byla nějaká svůdnice, která se na něj snaží udělat dojem – co si o mně sakra myslí? Musím nechat brzy zařídit jeho pokoj.' Maeve si zamumlala pod nos a vylezla z postele, aby se umyla. Poté Byronovi pečlivě převázala obvazy a zamířila do kuchyně připravit snídani. Byron, nyní oblečený v čerstvém oblečení, které mu bodyguard přivezl předešlou noc, zvedl ze stolu v obývacím pokoji hodinky a připnul si je na zápěstí. Pohlédl do kuchyně, kde Maeve pilně připravovala ingredience na dvě porce, a chladně řekl: "Nenamáhej se s přípravou snídaně pro mě. Ráno nejím." "Vynechávat snídani je špatné pro tvůj žaludek," odpověděla Maeve, aniž by se otočila. "Za chvilku budu hotová a moje vaření není tak špatné. Mohlo by se ti to i líbit." "Řekl jsem, že ne..." "Klid, neúčtuju si za to." Byrona to na okamžik vyvedlo z míry. Pohlédl na hodiny – čtyřicet minut do jeho ranní schůzky. Myslel si, že se ho snaží získat jídlem. 'Kdyby to bylo tak zatraceně snadné, tak bych si prostě vzal kuchařku,' pomyslel si naštvaně.