"Byla chyba si mě vzít?" pomyslela si Maeve a v hrudi se jí sevřel ostrý, bolestivý uzel. Ta slova se jí hluboce zařezávala, zanechávala za sebou hořkou pachuť a vzedmula se v ní vlna hněvu. Nemohla se udržet. "Co ti dává právo tohle říct? Ty mě vůbec znáš?" Už tak bylo dost zlé vypořádat se s noční můrou, kterou viděla jen na internetu; teď, konfrontována s Byronovými pochybnostmi, Maeve zaplavil hluboký pocit nespravedlnosti. Byron se chystal odpovědět, když se bytem rozlehla série prudkých ran, následovaná Jeffovým zuřivým, obviňujícím hlasem. "Maeve! Ty děvko! Čekal jsem na radnici půl hodiny, a ty se tady couráš s jiným chlapem! Kdybych se nepodíval na bezpečnostní záznam, ani bych nevěděl, že sis dotáhla nějakýho náhodnýho chlapa k sobě domů! Já vím, že jsi tam! Otevři ty zasraný dveře!" Jeffův hlas byl šílený řev, jeho zuřivost tak intenzivní, že prakticky prosakovala dřevem, každá neúprosná rána zdůrazňovala jeho hněv. Byron se zamračil a otočil se na Maeve. Byla na pokraji slz, oči měla červené a oteklé, jak je zadržovala. Pozorně ji sledoval a v jeho tváři se objevil záblesk uvědomění. 'Takže ona tu kameru nenainstalovala? Možná jsem se v tom všem spletl...' pomyslel si. Maeve si Byronova pohledu nevšimla; příliš se soustředila na dveře, které se nyní třásly pod Jeffovým násilným útokem. Zbledla, když se snažila vypořádat se situací. Jeff nikdy nebyl trpělivý typ, zvlášť když byl nasranej nebo opilej. 'Mohl by se rozčílit i kvůli maličkosti. Když je Byron zraněný a jsme tu jen my dva, pustit Jeffa dovnitř by mohlo skončit smrtí,' pomyslela si a zmocnila se jí úzkost. Venku Jeff dál křičel, jeho hlas byl vrčící směsí vzteku a hořkosti. "Ty děvko! Není divu, že hraješ takovou cudnou, hraješ si na vznešenou, a přitom se za mými zády couráš s nějakým náhodným chlapem! Myslíš, že prostě neotevřeš dveře? Fajn!" Ozvala se hlasitá, hromová rána, když něco těžkého narazilo do dveří a otřáslo zdmi. Následovalo několik dalších brutálních úderů a pak, s konečným roztříštěním, se dveře roztříštily a vpadly dovnitř. Maeve instinktivně uskočila a narazila do Byrona. Vzpomněla si na jejich dřívější hádku, rychle se odtáhla, ale jeho velká ruka vystřelila, chytila ji a stáhla za sebe. Jeho hlas byl klidný, ale ocelový, když rozkázal: "Zůstaň vzadu." Maeve na chvíli zamrzla, srdce jí bušilo, a než se vzpamatovala, Jeff už vtrhl do bytu. V ruce svíral kovovou tyč, tvář zkřivenou zuřivostí, Jeffovy oči hořely jedem, když plivl na podlahu. "Vy špinaví podvodníci! Vážně jste si mysleli, že mě zamčený dveře zastaví?" Maeve ztvrdl výraz. "Jeffe, ty jsi podváděl první. Už jsem ti řekla, že je konec. S kým jsem teď, to se tě kurva vůbec netýká—" "Drž hubu!" zařval Jeff, jeho vztek v něm vřel. "Nejdřív se vypořádám s tímhle kreténem, a pak se postarám o tebe, ty děvko!" Švihl kovovou tyčí s prudkou silou, mířil přímo na Byronovu hlavu, rána, která by mohla způsobit vážné zranění – nebo hůř, zabít. Maeve zbledla jako stěna, srdce jí bušilo strachem. Sotva stačila vykřiknout: "Pane McDanieli, pozor!" Právě když se tyč řítila dolů, vystřelila mocná ruka a zastavila ji uprostřed švihu. Byron tam stál neotřesený, jeho oči chladné a plné pohrdání, když na Jeffa zíral. Svaly na jeho paži se napnuly, silné a vyrýsované, jak tyč svíral, jako by nic nevážila. Jedním rychlým pohybem zkroutil tělo a chytil Jeffa za ruku, trhl jí dozadu rychlým, brutálním trhnutím. Nechutné křupnutí kostí naplnilo místnost, následované Jeffovým pronikavým křikem. Ale Byron ještě neskončil. Vystřelil nohou a zasadil Jeffovi prudký kop do hrudi. Úder byl brutální; ostré prasknutí žeber se rozlehlo vzduchem. Jeff ani nestačil zasténat, než se zhroutil na podlahu v bezvědomí. Byronovy pohyby však znovu otevřely jeho rány. Zašklebil se, jeho tvář zřetelně zbledla. Maeve si toho hned všimla a přispěchala k němu, aniž by věnovala pohled Jeffovi, který nehybně ležel na podlaze. "Otevřel sis tu ránu? Musíme do nemocnice?" "Jsem v pořádku," zavrčel Byron, ale jeho oči neúmyslně zabloudily k Maeveinmu výstřihu vykukujícímu z noční košile, než rychle přesunul pozornost zpět k Jeffovi. "Co máme dělat s tímhle odpadem?" Jeho hlas byl chladný a odmítavý, jako by Jeff nebyl nic víc než odpad, který čeká na vyhození. Maeve pocítila malý, nečekaný úsměv, který jí zacukal koutky úst, ale vytratil se, když se rozhlédla po rozbitých dveřích a spoušti ve svém obývacím pokoji. Otřásla se při pomyšlení na to, co by se mohlo stát, kdyby se Byron neobjevil. Představa, že ji Jeff každý den sleduje, jí způsobovala husí kůži a svírala žaludek. 'Díky Bohu, že jsem si ho nikdy nevzala,' pomyslela si a kousla se do rtu, snažila se uklidnit. Když se Maeve znovu sebrala, všimla si, že Byron telefonuje, klidný a vyrovnaný, jak mluví. "Jo, udělejte to a přivezte to. Rychle." Maeve zamrkala, zmatená. O deset minut později dorazili Byronovi bodyguardi. Rychle pořídili fotografie, shromáždili důkazy a odvlekli Jeffa na policejní stanici. Také sebrali skrytou kameru a kovovou tyč – klíčové důkazy. Nedlouho poté, co bodyguardi odešli, se objevila skupina dělníků, aby nainstalovali nové dveře. Efektivně pracovali asi půl hodiny a brzy byly dveře bezpečně na svém místě. Maeve, vděčná za jejich tvrdou práci, jim chtěla nabídnout něco k pití, ale než stačila cokoliv říct, byli už pryč a jí nezbylo, než na to zapomenout. Podívala se na zbrusu nové dveře a usmála se. "Tyhle dveře vypadají dost pevně. Neměly by se příště tak snadno rozbít, že?" Byron, který právě dokončil kontrolu zámku, na ni zvedl obočí. "Neříkali ti to? Tyhle dveře jsou vyrobené ze stejného materiálu, jaký používají na trezory. Dostat se přes ně by vyžadovalo bombu." Maeve spadla čelist. "Není to trochu moc na takový malý byt, jako je ten můj?" 'Můj maličký, levný byt dostává stejnou péči jako bankovní trezor? To je prostě šílený,' pomyslela si. Byron se tiše zasmál, ale pak mu najednou zbledla tvář a na čele se mu začaly tvořit krůpěje potu.