Maisie po těch slovech neměla co dodat, jen mávla rukou. „Fajn, jsi akcionář, takže máš poslední slovo.“ Otočila se a s úsměvem zamířila k zákazníkům. „Dámy a pánové, prosím, pojďte se mnou do VIP salonku, kde probereme detaily.“ Zákazníci přikývli a následovali ji. Willow v duchu plesala, když slyšela, jak se jí Nolan zastává. *Věděla jsem, že u Nolana mám pořád protekci.* „Nolane, vůbec jsem netušila, že se něco takového stane. Dám si na to příště pozor,“ řekla Willow upřímně a kajícně, jakoby se sypala popelem na hlavu. Nolan ji chladně přejel pohledem. „Nerozumíš tomu trhu, tak se do toho příště nepleť. Nech to na Maisie.“ A s Quincym odešel. Willow sklopila oči a zatnula ruce v pěst, až se jí nehty zaryly do dlaní. *Maisie, Maisie, Maisie!* *Nejenže jsem se jí tímhle nezbavila, ale ještě jí musím všechno přenechat. Já, oficiální ředitelka Vaenny!* Ve VIP salonku Maisie požádala personál, aby přinesli originální zboží, které si zákazníci zakoupili, a položili je na stůl. „Jako omluvu vám je věnujeme. Platby vám byly vráceny prostřednictvím platebních platforem a brzy budou připsány. Je mi moc líto, co se dnes stalo.“ Vstala a hluboce se uklonila. Jedna z dam se usmála a mávla rukou. „Ale no tak. Už jsme si udělaly obrázek o tom, co se stalo, a vy jste nám to vysvětlila. Tak to prostě smažme.“ „Děkuji za pochopení, madam.“ Maisie osobně doprovodila zákazníky ke dveřím a ti odcházeli s úsměvem na tváři. Poté Maisie v dobré náladě vystoupila z výtahu, vzhlédla a uviděla Nolana, jak stojí u francouzských oken na chodbě. Její nadšení rázem vyprchalo. „Pane Goldmane, vy víte, že jste v mém patře, že?“ *Tohle není patro, kde má Willow kancelář.* „Čekal jsem na tebe.“ Nolan se pomalu otočil a chladně si ji prohlížel. Maisie se s nuceným úsměvem přinutila vykročit vpřed. „Co se děje, pane Goldmane? Přišel jste si zase vylít zlost kvůli své milence?“ „Nemůžeš s tímhle tónem přestat?“ Nolanovi se nelíbil její tón a postoj. „Promiň, taková prostě jsem,“ pokrčila Maisie rameny. Nolanovy tenké rty se stáhly do úzké, neústupné linie. *Tak se ale nechová k ostatním. Ke mně je vždycky nepřátelská.* „Aha, jsi naštvaný, protože jsem pomohla Willow?“ Maisie nechápavě zamrkala. *Cože?* Nolan jako by jí viděl do hlavy. „Vím, že tvůj vztah s Willow nikdy nebyl dobrý. Jdeš po ní, protože převzala firmu tvé matky.“ Přistoupil k ní blíž a pomalu promluvil. „Měla bys být shovívavá, kdykoli se ti naskytne příležitost. Ona si ani nestěžovala na to, co jsi jí provedla před šesti lety.“ „Co jsem jí provedla před šesti lety?“ Maisie se mu podívala do očí a náhle se ušklíbla. „Takže Willow je podle tebe oběť?“ Nolan sklopil zrak a mlčel. Maisie potlačila úsměv a její tvář ztvrdla. „Ano, ona je v očích ostatních vždycky ta ubohá. I mého otce bolí, když ji vidí v té její roli oběti, natož tebe.“ „Maisie Vanderb–“ „Pane Goldmane,“ přerušila ho Maisie bezvýrazně. „Ty vůbec nic nevíš o tom, čím jsem si prošla, takže nemáš právo mě soudit. Je mi jedno, co ti ta okouzlující Willow nakecala, ale říkám ti to s čistým svědomím. Obětí jsem byla já před šesti lety.“ S těmi slovy se otočila na patě a bez čekání na Nolanovu reakci se vrátila do své kanceláře.