Maisie se zhluboka nadechla, aby se uklidnila, a s nuceným úsměvem řekla: „Nejsem si jistá, jaký postoj pan Goldmann očekává. Pokud jde o omluvu, pak se vám za ni omluvím.“ *Jen omluvu chce, že?* Sebrala v sobě veškerou pozitivní energii a uklonila se mu. „Omlouvám se, pane Goldmanne.“ Nolan, viděl její pokorné gesto, si ironicky odfrkl. „Nečekal jsem, že se slečna Vanderbiltová bude omlouvat za svou přítelkyni. Těžko bych si pomyslel, že byste byla schopná ublížit vlastní sestře.“ Maisie se podezřívavě napřímila. „Co tím pan Goldmann myslí?“ *Ublížila jsem sestře? Mluví o Willow?* Nolan se k ní přiblížil, sklonil se k její tváři a s ledovým klidem řekl: „Myslel jsem, že jste typ člověka, který nese následky za své činy, ale teď vidím, že jste jen ubohá lhářka.“ Otočil se a nonšalantně dodal: „Tentokrát vám to nechám projít.“ Ryleigh, jejíž srdce divoce tlouklo, se konečně uklidnila, když viděla, že odcházejí. Vzpomněla si však na Nolanova slova a zeptala se Maisie: „Zee, co tím pan Goldmann myslel?“ „Jak bych to mohla vědět?“ Maisie se usmála. „Asi si myslí, že se mstím Willow, a tak ji musí jako její ochránce bránit, ne?“ „Cože? Willow Vanderbiltová je milenka pana Goldmanna?“ Ryleigh byla šokovaná. „Je pan Goldmann slepý? Na světě je tolik žen a on si vybere zrovna takovou jako Willow?“ Maisie se na ni otočila. „Ty pořád myslíš jen na drby? Radši si připrav vysvětlení pro tátu, až se vrátíš domů.“ Otočila se a odešla. Ryleigh se zamračila a rychle ji dohnala. Následující den… Maisie vytáhla seznam surovin, které je třeba objednat, a podala ho pracovníkům nákupního oddělení. „Objednejte surové diamanty podle mého nákupního lístku. Za jakoukoli chybu ponesete plnou odpovědnost.“ Úředník v nákupním oddělení se na seznam podíval a přikývl. „Dobře.“ Když Maisie odcházela, zazvonil kancelářský telefon. Položila seznam na stůl, zvedla telefon a přijala hovor. Jiná úřednice vstala, nenápadně se přiblížila k jejímu stolu a vyfotila si mobilním telefonem adresu a kontaktní údaje výrobce surové rudy, které byly uvedeny na nákupním lístku. Rychle se vrátila na své místo a fotografii tajně poslala Willow. Willow, sedící ve své kanceláři, se nemohla ubránit úsměvu, když uviděla fotografii, kterou jí poslala úřednice z nákupního oddělení. *Když máš na starosti nákupní oddělení, nemůžeš se divit, co se stane.* Zazvonila pevná linka. Willow zvedla telefon a řekla: „Haló?“ „Willie, volala jsem ti několikrát na mobil, ale máš ho vypnutý?“ Leila se jí nemohla dovolat, a tak zavolala do kanceláře. Willow zbledla. „Ta mrcha mi rozbila telefon na kousky, takže se nemůžeš divit, že se mi nedovoláš. Zítra si koupím nový. Proč mi voláš?“ „Tvůj otec pozval tu děvku na dnešní večeři. Měla bys vzít s sebou i pana Goldmanna. Tvůj otec nedopustí, aby ta potvora uspěla, dokud budeš s panem Goldmannem oficiálně.“ Willow se zamračila. „Mami, kdy jsi viděla, že by Nolan šel se mnou na večeři? A co když nebude chtít jít?“ Za posledních šest let Nolan nikdy neřekl, že by chtěl jít na večeři do sídla Vanderbiltových. „Musíš ho přemluvit, ať se děje, co se děje. Nezapomeň, že tvůj otec do tebe vkládá velké naděje. Jak ti s otcem pomůžeme, když ani tohle nedokážeš?“ Musela si pospíšit a zajistit, aby se její dcera stala oficiální paní Goldmannovou. Od té doby, co viděla ty dvě děti v restauraci, byla nesvá. Leilina slova dávala smysl. *Otec mě v posledních letech bere vážněji kvůli mému vztahu s Nolanem. Teď, když se Maisie vrátila a je z ní špičková mezinárodní návrhářka šperků, bez Nolanovy podpory bych byla nic.* Maisie seděla ve své kanceláři a procházela informace o bývalých zaměstnancích společnosti. Její pohled se zastavil na jménu Kennedy Fannon. Pamatovala si ho jako asistenta své matky. Po její smrti řídil Vaenna Jewelry a udržoval prodej v Bassburghu. Od jeho rezignace začaly tržby Vaenny klesat. Její telefon zavibroval. Podívala se na displej – volal jí otec, kterého léta neviděla. Na okamžik zaváhala. ***** Po návratu do sídla Vanderbiltových jí všechno připadalo nové a cizí. Po vstupu do vily ji jako první poznala chůva. „Slečno?“ Leila seděla na pohovce v jednodílných večerních šatech a popíjela čaj. Když Maisie uviděla, odložila šálek a vstala. „Ach, Zee, konečně jsi zpátky?“ Maisie se na ni podívala a vzpomněla si na facku, kterou dostala Daisie, a její výraz se okamžitě změnil. *Pořád mi dlužíš facku. Dřív nebo později ti ji vrátím.* Leila se usmála a přistoupila k ní. „Tvůj otec ví, že jsi se vrátila do Zlokovy. Proto tě pozval na večeři. Proč se tak mračíš? Otec tě nechce vidět v takové náladě.“ Maisie se chladně usmála. „Mám pocit, že tohle je moje poslední večeře.“ *Od návratu do vlasti jsem otce nekontaktovala. Musel to zjistit od Willow nebo Leily.* *Celých šest let se mi neozval, a dnes mě speciálně pozval na večeři. Mrazí mě, že mě ani nepozdravil.* „Jak můžeš říkat rodinné večeři poslední večeře?“ „Prosím tě, nedělej mi zle. Jsem zvyklá, že mi nadáváš do děvek. To zní líp.“ Maisie zdůraznila slovo „líp“, jako by ji chtěla vyprovokovat. Než se Leila stačila vzpamatovat, ozval se z patra hluboký hlas. „Zee, už je to šest let, a ty jsi pořád tak nesnesitelná. Tak se mluví s matkou?“ Maisie se zasmála. „Moje matka je mrtvá. Pokud se nepletu, byl jsi u jejího zpopelnění.“ „Co ses za těch šest let v zahraničí naučila? Tak se chováš ke starším?“ Stephen se málem udusil vztekem. Původně se cítil provinile, že ji tehdy vyhnal z domu, ale nečekal, že toho bude litovat. Leila přistoupila ke Stephenovi a řekla: „Drahý, nezlob se na Zee. Jsem jen její nevlastní matka. Chápu, že mě po tolika letech nepřijala.“ „Podle mě jsi horší než nevlastní matka.“ „Maisie Vanderbiltová!“ Stephen ji rozzlobeně napomenul: „Pozval jsem tě na večeři, ne na rodinnou hádku. Pokud se ti to nelíbí, vypadni!“ Maisie se na svého zuřivého otce podívala. *Byl stejně bezcitný, když mě před šesti lety vyhnal z tohoto sídla. Vždycky věří Lile a Willow. Já jsem jen nevychovaná spratka, která dělá problémy a nerespektuje starší.* Maisie se ušklíbla. „Nemám v plánu tu zůstat ani o vteřinu déle.“ Otočila se a chtěla odejít, když do dveří vešla Willow s Nolanem. Když Leila a Stephen Nolana uviděli, přivítali ho. Stephenův hněv zmizel, jako by to nebyl on. „Pane Goldmanne, nečekal jsem, že přijdete.“ „Ano.“ Nolan jen přikývl a upřel pohled na Maisie. „Dnes je v sídle Vanderbiltových opravdu rušno.“ Stephen se na Maisie podíval a rozpačitě ji představil: „To je moje mladší dcera, Maisie Vanderbiltová.“ „Aha, takže slavná návrhářka šperků Zora je dcera Vanderbiltových.“ Stephen se usmál. „Ano, zdědila talent po matce.“ Maisie stála se zkříženýma rukama a sledovala ostatní. Smála se všem těm lichotkám, které Nolana zahrnovaly. „Omlouvám se, musím jít. Dobrou chuť.“ Willow ji zastavila. „Zee, konečně jsi zpátky, pojďme se najíst společně.“ Leila se přidala a předstírala mateřský zájem. „Ano, Zee, nehádej se s otcem.“