Maisie odešla s mobilem na balkon a přijala hovor. "Tak co, už ředitel Vanderbilt lituje, že tě poslal?" Willow při těch slovech vztekle zatínala zuby. "Maisie, nehraj si s ohněm. Měla bys být poctěná, že jsme ochotni ti dát sto padesát milionů dolarů jenom proto, abychom tě získali!" "Aha, vážně? Podle tebe bych se měla o ty tvoje miliony snad prosit." Maisie se s lehkým úsměvem opřela o zábradlí balkonu. "Když to nemá být upřímná spolupráce, tak mi už nevolejte." "Počkej!" vyštěkla Willow, posadila se na hranu stolu a chladně se ušklíbla. "Maisie Vanderbiltová, nezapomeň, že já mám pořád to video." V Maisiině tváři se po slovech "to video" začal rozlévat stín. Když Willow na druhé straně nic neslyšela, vítězoslavně se ušklíbla. "Jestli nechceš, abych vytáhla na světlo to, co se stalo před šesti lety, radím ti, abys za mnou zítra ráno přišla a promluvila si se mnou." Maisie se zhluboka nadechla a přikývla. "Dobře, zítra přijdu." Hned nato zavěsila. Daisie, která za dveřmi potají poslouchala, se s pištěním rozběhla zpátky do pokoje a vyhrkla na bratry: "Ta zlá teta volala a vyhrožovala mamince!" Waylon okamžitě navrhl: "Takže zítra, až půjde maminka za ní, spustíme náš plán." Colton palcem nahoru odsouhlasil a nahrál Daisie a Waylonovy osobní údaje a životopisy na oficiální stránky "Young Faces", značky dětského oblečení patřící pod Blackgold Group. "Zrovna se jim hodíme, hledají dvě dětské tváře, určitě nás vyberou! "A když ta značka patří Blackgold Group, dostaneme se blíž k tomu chlapovi. Musíme zjistit, jestli je Nolan náš táta, nebo ne!" Následující den… Maisie dorazila do Vaenna Jewelry a sekretářka ji uvedla do Willowiny kanceláře. Jak se dalo čekat, Willow už ji čekala na pohovce. Jakmile sekretářka odešla, Willow se s úsměvem zvedla a vykročila k ní. "Myslela jsem, že se ani neukážeš." "Pořád máš to video. Copak jsem mohla nepřijít?" Maisie se usmála. "Mimochodem, jsem ti vlastně vděčná, že jsi ho celou tu dobu nevytáhla." Willow se lehce zamračila. "Ne že bych to video nechtěla zveřejnit, ale bála jsem se, že by Nolan zjistil, že ta ženská z té noci jsem nebyla já." "Ale soudě podle Maisiina chování, asi netuší, že ten muž byl Nolan. Takže ji tím videem pořád můžu vydírat." "Dobře, nechme toho. Mám tu pro tebe připravenou smlouvu a těch sto padesát milionů dolarů bude tvých, stačí ji jen podepsat." Willow přešla ke stolu, vzala smlouvu a podala ji Maisie. Maisie si ji nevzala. "Zdá se, že mě fakt potřebuješ." "Che, myslíš si snad, že chci, abys ve Vaenně zůstala?" "Ano, koneckonců ten, kdo chce, abych ve Vaenně zůstala, je ten, kdo mi těch sto padesát milionů dolarů zaplatí. Dobře sis ho těch šest let hlídala, co?" ušklíbla se Maisie sarkasticky. "Škoda, že ti pořád dlužím tu včerejší facku. Nebyla bych sama proti sobě, kdybych to podepsala?" Willow se při těch slovech zamračila. "Nepřeháněj." Maisie k ní přistoupila, naklonila se blíž, zvedla obočí a usmála se. "Před šesti lety jsem od tebe schytala takovou ránu. Nedovolím, abys mě o šest let později zase tahala za nos. Klekneš si a omluvíš se mi, jestli chceš, abych to podepsala." Když Willow zvedla ruku, Maisie ji bleskově chytila za zápěstí. "Pořád mě chceš praštit?" "Maisie Vanderbiltová, radím ti, abys to podepsala teď hned. Jinak to video pustím ven a celej Bassburgh se dozví, jaká děvka je ta tvoje slavná Zora." Maisie Willow vrazila facku. Willow zůstala stát jako opařená. Když se vzpamatovala, zavřeštěla: "Ty zasraná krávo—" "Chová se snad slečna Zora takhle i k ostatním v Luxelle?" ozval se zpoza nich chladný hlas. Do místnosti vešel Nolan se svým osobním asistentem a právě včas uviděl ten výjev. S arogancí téhle ženské se setkal už dřív, ale nečekal, že bude takhle nestoudná. Maisie si pro sebe zamumlala: "To je ale náhoda." Willow v duchu jásala, že Nolan přišel tak akorát, a kousla se do rtu, aby vypadala co nejžalostněji. "Nolane, neobviňuj slečnu Zoru. To já jsem na vině. Asi jsem něco pokazila." Nolan přistoupil k Maisie a ledovým tónem ji varoval: "Mám spoustu způsobů, jak ti zničit všechny možnosti návratu do Luxelly, jestli se budeš chovat dál takhle." "Ty mi vyhrožuješ?" Maisie zvedla hlavu. Nenáviděla, když jí někdo vyhrožoval! Nolan se při pohledu na ten odpor v jejích očích lehce zamračil. "A co když jo?" Maisie se rozesmála. "Vy jste mě chtěli zaměstnat. Nejdřív jste mě ignorovali, a pak jste mě praštili. Vypadám snad jako hadr na podlahu?" "Měla by se ti omluvit za to, co udělala." Nolan k ní přistoupil blíž. "Ale neměla by ses omluvit i ty za to svoje chování?" "Za co bych se měla omlouvat?" Maisie rozhodila rukama. "Jenom jsem jí vracela tu laskavost a vlídnost, kterou jsem od ní dostala včera. Tou fackou jsem si s ní jen vyrovnala účty. Tak proč bych se měla omlouvat já?" "To je jako byste mi říkali, že nerespektuju starší lidi, když chci jít na policii, protože mě okradla babička, které jsem pomohla přes cestu." Nolanovy ledové oči se zúžily. "Neomlouvej svoje chování hloupými výmluvami." Maisie si odfrkla, otočila se a mávla rukou. "Takže já si budu stát za svým. Nemá cenu se o ničem dál bavit." Když Maisie zamířila k výtahu, někdo ji hrubě chytil za ruku a zatáhl ji ke schodišti. Maisie se snažila vytrhnout. "Co to děláš? Pusť mě!" Nolan sklopil pohled a temně řekl: "Radši se vrať a omluv se."